You are here: Home Pravěk Pravěké příhody z Bořně [3]
Document Actions

Pravěké příhody z Bořně [3]

Lezení na Bořni se dříve domlouvalo u bivakových ohňů i několik měsíců dopředu. Do poslední chvíle byl člověk napnut, s kým se na smluveném místě nakonec sejde. Někdy našel alespoň vzkaz, jindy procestoval den, aby si zalezl jinde s někým jiným. Dnes nám absence signálu mobilních operátorů dokáže rozhodit morál.

Boren I.jpg

26. března 1983

Dnes jedu na Bořeň sám. Sedim v prázdným oddílu sobotního šichťáku a před očima mi běží film uplynulejch tejdnů:

Neudělal sem matiku ani napotřetí. Loni sem prolez za tři, v opakovaným járu už ne. Za prachy na skripta sem koupil nový lano a schoval ho u Jindry. Místo abych jel žádat o děkanskej termín, nased sem do autobusu na Rumburk a vystoupil v Chřibský. Toulal sem se ve skalách a vyhejbal se lidem. Zalez sem do Stülpnerovy jeskyně na Red Riveru, topil v kamnech a čuměl do ohně. Přes den sem vysedával na útesech Růžový zahrady nebo Pětidomí a Sokolích stěn, chodil pro vodu do studánky a vařil magorák ze sisinek a jehličí.  Za nocí ke mně dolíhalo houkání vlaků a rytmický bouchání jejich kol nesoucí se údolím Křínice odkudsi od Labe.  Po třech dnech hladu, kdy moje myšlenky lítaly mimo čas a mojí lebku, mě vztek a vzdor přešel.

Na Černý bráně sem ze sebe shodil smradlavý hadry a v ledovým potoku se vydrbal pískem. Přes rokle, hřebeny a plání Mlýnů, přes kaňon Kamenice, kolem trafačky v Růžový, Krümmerbaude na Suchý Kamenici a Belvedér sem se doplahočil oceánem borovic a skal k přívozu. V Hubertusu mě bába Najmanka nakrmila gulášem a v půl jedný sem pad do postele na Strahově. Ráno sem sbalil těch pár krámů, odhlásil kolej a odjel do Dejvic odevzdat index.

Na stupních fontány před vstupem na fakultu sem se potkal s klukama, s kterejma sem byl v prváku. Šprti řikali: Neblbni, dyť na to máš! Punkáči řikali: Vole, dyť máš eště děkanát a rektorát, dobrej každej měsíc svobody! Máničky řikaly: Já mít modrou, tak se na to taky vyseru! A já řikal: Než budete inženýři, budu z vojny! A věděl sem, že už sem jinde.

Doma se táta chyt za hlavu a řval: Pepíííku, ty seš taááákovej vůůůůůůůl!!! Pak vychlad, z knihovny vytáh notes a sečet sumy za tramvajenky, kolejenky, jízdenky, sešity a skripta. Tak mi to tvoje dvouletý študování stálo štyry a půl tisíce, to by šlo. A promluvil se mnou, až když brácha udělal přijímačky na universitu. Někdy je dobrý mít bráchu.

Je šeredně vlezlo, ani neprší ani nesněží, mraky se válej přes vrchol Bořně. U chaty potkávám partu nějakejch pestře vystrojenejch borců s červenejma krosnama. Zamumlám pozdrav, čumí jak bulíci, no to sou céčka, tak vám teda předvedu, jak se na severu chodí do kopce a rozkmitám svoje vojenským leštidlem promaštěný pohory na prvních schůdcích do lesa. Kletrák mám slušně naloženej tím novým lanem a eště sem přibalil stan, co sme ušili s Jindrou na Fagaraš a kanystr s vodou. Za sebou slyším dupot, tak natahuju krok, ty padavky se mě nějak držej! Na druhejch schodech už mám zamžený brejle a mokrý záda, z ramen se mi kouří. Pořád sou za mnou, přece se nebudu vohlížet. Na třetích schodech už jedu na kyslíkovej dluh, skoro utíkám, toho za mnou se nemůžu zbavit, holt ňákej dobrej oddíl!  

U rozcestníku nad tábořištěm sem prásk tou těžkou sviní pod strom a podolkem flanelky si pucoval skla brejlí a dělal jakoby nic. Ze zátočiny vyšel na prostranství Žíně se splihlým baťůžkem se svačinou a lezačkama.

- Ty seš ňák nabušenej, ženu se za tebou už od vlaku!

- To´s mě nemoh zarazit dole?

- Já myslel, že´s to pojal jako tréning.

 P1010164.JPG Pavka.jpg

                                                                                     Pavel Korčák

Asi o 10 let později…

- Guten Tag, wo faren Sie Hin?

- Nach Borschen.

- Warten Sie, bitte, ich komme gleich!

Co sme se přestěhovali do Poustevny, cvičíme Sasíky v tom, že žijou v našem životním prostoru. Občas mě ale proklepnou v počítači, protože mám v pase vylepený pracovní vízum. Nejvíc jančej, když jedu v montérkách s bedýnkou štětců a barev značit do Hřenska turistický trasy.  To se vo ty svoje mařeny klepou, až sou nepříčetný. V Žebnici má sice Grenzepolizei učiliště, ale stejně nestíhaj. Tuhle v noci projelo kolem našeho baráku do lesa k hranici dvanáct pražskejch taxíků. Převádí tu kdekdo, Míra Kolář se zařek, že už do Reichu nepáchne, protože ho i s mámou, rodilou Němkou a synem vytáhli z žigula a postavili pod sapíkama ke zdi. A to jen proto, že klukovi, kterýho chytli při převádění, zapomněli v Drážďanech vystavit propouštěcí papíry.

Jedinej úspěšnej zásah, co já pamatuju, měli, když k nám na velikonoce vyrazil na kole Bobeš. Přechod ještě nebyl vodevřenej, most byl rozebranej a přes potok vedly jen tři šíny. Bobeš vzal kolo přes rameno a když byl na prostředku, rozsvítili na něj světla. Bobeš si zaclonil voči a povidá: Co blbnete? Já jedu za Pepikem. Poslali ho zpátky, tak musel přijet po Solný stezce přes Rugiswalde. Nejvostřejší byli na nějakýho Rudu Učně, kterej provozoval poctivě autodopravu a kromě toho, že vozil ráno lidi autobusem do fabrik, přes poledne taxikařil. Taky byl ze smíchanýho manželství, takže němčina byla jeho rodným jazykem. Za utržený mařeny chtěl manželku vyvézt do Drážďan, vzali si božihodový hadry, sundali s taxiku konzolu a vyrazili. Na čáře ho stopnul starej známej wachmajstr, kterej mu stokrát denně salutoval, když vez Němce, teď zaučoval mladýho bažanta a prej: Kam jedete? Ruda se naštval a řek: Nejdřív vyhodíme odpadky, pak si zajdem na oběd, a když budeme chtít, tak si zajdeme do bordelu! A to neměl dělat, ten den se do Reichu nedostal.

- Danke, alles ist in Ordnung.

- Wiederschauen!

Dneska sem to klidně moh´ vzít přez Šébr, když musím v Litoměřicích naložit Pavla Korčáka, ale ať si skopčáci zvykaj. Takový frajeři to zas nejsou. Takovej Scheuman (ten samej, co budil Honeckera) k nám nosí od ledna balíky, který posíláme z naší pošty na Slovensko, kam provdal dceru.

S Pavlem lezu, co jsem se vrátil z vojny, nejčastějc ze všech kluků. Vyhovuje nám to, nikam nespěcháme. Známe se už z průmyslovky a turisťáku, jak jsme se střidali na vojně, tak jsme si štyry roky psali. Stali se z nás parťáci, vždycky jsem trnul a žárlil, když jsem neměl Pavku na svým špagátě a spouštěl se mi s jinejma.

Na Bořeň jezdíme několikrát za zimu, hned jak se po Novým roce začnou natahovat dny. Nejradši lezem kolem Skautský věže v Západním prostoru. Tam se zašijem na celej den, koukáme na vlaky v údolí Bíliny. Pavel je vláčkař, má doma v krabicích celý nádraží s vlakama a ne ledajaký tétéčko jako já, ale velikánský há nulko. Od štandu sem se učil přezdívky mašin jako Karkulka, Bobina, Sergej, Zamračená, Brejlovec, Žehlička, Hrbatá, Dvojče, Peršing, Čochtan, párovek Ušatá, Papoušek, Albatros a typy vagonů hytlák, uhlák, Gagarin, sypák a plošiňák.

Teď, když se Pavel uzdravuje po pádu na Úštěckejch skalkách, mu musím odvést dluh, co jsem si za ním nalez. Vždycky jsme odkládali dlouhý cesty na časy, až budeme dobrý, dneska víme, že už to lepší nebude, jdeme na Severní hřebenovku.

SAVE00053.JPG

Pavel si nenechal nic vymluvit a nastoupil do spodní délky první.

 SAVE00054.JPG

Spodní necky jsou příjemně položený.

 SAVE00011.JPG

I druhou dýlku vzal Pavel, ikdyž ho chromá haxna bolela a nemoh´ s ní našlapovat na špičku.

SAVE00013.JPG

Z olověných nehybných mraků se tiše začalo sypat peří.

SAVE00041.JPG

Druhá dýlka ústila komínem na hřebeni. Přestali jsme řešit, co je lehký a co těžký, cesta nás pohltila.

SAVE00044.JPG

I zima o sobě dala vědět, severní prostor je krutý.

SAVE00043.JPG

- Stmívá se, noha bolí, musíš Josef dál, nezdržuj!

SAVE00063.JPG

- Ty vole, nekecej, fakt mám jít já, jó?

SAVE00014.JPG

A tak mě nouze na Bořni naučila housti. (Fotoseriál od Pavla Korčáka)

21. ledna 2007

Sedíme se ženou v kuchyni, děláme hromádky z faktur a složenek, vtom začne vyhrávat mobil.

- Čau, Pepčo, tak kdy přijedeš udělat tu maturitu?

- Víš, táto, já jsem se dostal do fabriky, kde se dělaj motory pro Aston Martiny. Odlejvaj se tu bloky a já je pískuju, když se vyndaj z formy. Teď stejně nemám na cestu přes kanál, koupil jsem fender i s combem.

- Pepíííku, ty seš taááákovej vůůůůůůůl!!!

Praštil sem mobilem do kouta. Věděl sem, že kluk je jinde.

 

Rehoruv komin kresba Stuchlik  1974.jpg

Ukázka titulní stránky vrcholové knihy z Řehořva komína od mosteckého lezce Rudy Stuchlíka.  Kdo ví cokoli o vrcholovkách z Bořně, hlaste se Láďovi Vörösovi, místnímu správci skal. Viz též CAO News 6/09 o archivaci vrcholovek obecně.

 

P1010047.JPG

Zkameněliny z Bořně před domem s pečovatelskou službou v Litoměřicích . (Foto: Baruška Novotná)

by Josef Novotný last modified 2009-10-14 08:20

literární okénko

Posted by fáberaat 2009-10-15 11:16
Dnes je venku psí počasí. Skoro jako na těch pravěkých fotkách z Bořně. Nikam do práce jsem nešel, tak otevírám HORCE a zde nějak více příspěvků než jindy. Bohužel od nikoho "nového" a bohu dík, že od našeho literáta,Pepika. Pěkné!!! Jak jinak.

Vy už jste si spolu s Pavlem byli dohodnout místo seniorského odpočinku? Za pár let vám to bude na té lavičce fakt slušet.

Nádhera

Posted by Láďa Vörösat 2009-10-16 17:02
Pepíku zase jsi se pochlapil. To se čte samo !!!!! Na té lavičce Vím to opravdu sluší :-)

Pravěk 3

Posted by Blahouš Smrtihlavat 2009-10-19 20:13
Pěkný, moc pěkný.

Díkes!

Posted by Houbaat 2009-10-20 07:20
Radost číst!

Mimochodem - blíží se křest knihy Ó horo (pracovní název byl Horolezecké generace), tak doufám, že se tam uvidíme a hlavně že tě to inspiruje k vydání tvých vzpomínek. Já bych je bral všema deseti..

ještě že je venku hnusně...

Posted by Hankaat 2009-10-20 09:46
...aspoň neznačíš cesty, neděláš dříví a máš chvilku času napsat něco tak krásného. No co víc dodat, paráda jako vždy.

parada

Posted by Lukáš Brůžaat 2009-10-21 18:14
pepiku tohle je fakt parada.uvazujes o knize???pokud nekdy ano uz ted ji zamlouvam.je to fakt rasny cteni.

už ....

Posted by Milan Husákat 2009-10-27 16:58
.... dávno tomu co jsem držel špagát v ruce.
Před několika týdny jsi mě Pepíku volal, že by bylo dobré se setkat.

Kurva, myslel jsem, že jsem tvrdej chlap, co už je pěkně votesanej životem, ale když jsme se setkali na Dubině a ještě s Karlem a Láďou,Pavlem, tak jsem měl fakt na krajíčku. To víš, že jsem se to snažil maskovat jak jen to šlo. Určitě nikomu ale neuniklo malé zamokření v očích.
Fakt jsem byl rád.
Život jsou náhoda za náhodou. Pouze velice skromně jsem se dozvídal nepatrné střípky o svých kamarádech se kterými mě život rozkročil před cirka jednou generací.

Jeden úplně vobyčejnej den a najednou mi drnčí telefon. Chlapík se v něm představuje, sebe i společnost a pak následuje běžný standard nabídky realitní kanceláře. Nevnímám obsah. V hlavě mi visí jméno. Kurňa to není možný !!!! Pavel!!! Pavel Korčák !!! Snad se poseru. Náhoda? Možná. Nechám ho vykecat a chvilku mlčíme....
-Hele, Pavle .....
-Prosííím??!?
-No, Pavle . .. tady Milan Husák.
-No nekeceéj :-) !!!
Úplně vidím tu roztlemenou tvář starýho kamaráda. Sešli jsme se za několik dnů a potom ještě několikrát. Z našeho chvilkového setkání se stalo několikahodinové povídání. Čas jakoby nebyl.

Najednou bylo před několika týdny.
Crrrrrrr. řve mi telefon.
Nemám chuť dnes už brát ten výdobytek na ztrátu svobody. No dobře, dnes naposledy.
-No nazdar, tady Pepik Novotný ......

Jsem rád, že vlastním výdobytek na ztrátu svobody.
Setkali jsme se na litoměřickým vinobraní - teda na Dubině. Jsem hrozně rád. Sice procházím v poslední době hnusnou životní etapou, ale jak říkám
>TEMPUS FUGIT .
A taky léčí .
Věřím a děsně si přeju se sejít na nějaký společný akci, kde se sleze stará garda a kde uvidím ty milé ksichty po kterých se mi už fakt dost stýzká. Zítra jedu do Rce a jestli to vyjde, stavím se na Dubině.
Ahoj


Pepíku, tvoje povídání je fakt super.
U mně to vyvolává téměř orgasmus ze vzpomínek a jsem taky pro - všema deseti, aby jsi psal víc a vydal to knižně.
Vono to lezení, horolezení či jiné plazení a plahočení není jen o výkonech, ale taky o pocitech, kamarádství, upřímnosti, o přírodě, o vztahu sama k sobě.

ach ta čeština

Posted by Milan husákat 2009-10-27 17:05
- stýská ...
a to ostatní - sorry :-)

:o))

Posted by Josef Novotnýat 2009-10-28 00:48
To máš ze čtení těch mejch slátanin. Od tý doby, co je píšu, rádoby jazykem vyprávění u ohně, mizí moje povědomí pravopisu do nenávratna. Z fotek, které poslal Zdeněk mě, sumíruju další článek. Našel jsem v cancáku zápisky ze dní, kdy byly foceny, takže to bude přesně časově i obsahově spojeno do dalšího pravěkého příběhu. Ale chvilku počkám se zveřejněním, než se tu objeví pár aktuálních cestopisů od aktivní mládeže, aby to tady nebylo samý retro. (Pište vy Slibotechny, má zas bejt hnusně!)
Určitě si Milane udělej čas na Poslední slanění, takovej candrbál jsi ještě nezažil! (Viz fotogalerie minulejch ročníků.)


Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System