You are here: Home Pravěk Pravěké příhody z Bořně [2]
Document Actions

Pravěké příhody z Bořně [2]

Dlouhé cesty vedené severními srázy Bořně nesly v dobových průvodcích přívlastek výstup velehorského charakteru. Dnes se sem jezdí na vyhřáté a zajištěné cesty v nižším jižním prostoru.

vidmo.JPG

29. listopadu 1986

Stoupám prstovou spárou, která dělí převislou plotnu yosemitský žuly na dvě poloviny. Kdesi nad sebou tuším pod obrovskou střechou štand. Vím, že už mám vytočený skoro celý lano, ale pořád nevidím, kde je ten zatracenej štand. Povol! Pode mnou někde visí ve smyčkách Pavel Korčák a obrovskej batoh. Pod nimi se v lukách klikatí říčka Merced. Tak povol! Do očí mi teče pot, nemůžu najít štand, z posledních sil se drápu nahoru, ale pořád zůstávám na místě. Povol! Třeštím oči, snažím se zahlédnout nejty, dřív než sletím dolu. U hlavy mi zakráká tatranskej havran...

- Josífku, vstávej, zvonil ti budík.

Přerazil sem se o rozebranou dětskou postýlku, kterou sem včera přitáh domu. Jindra už se sotva valí.

- V lednici máš chleba se sádlem, ať ti to neujede.

Venku je mráz a svítěj hvězdy, z komínů ve Starý Lípě a na Svárově stoupá pomalu kouř a zůstává slitej v táhlým mraku nad plochou kotlinou Ploučnice. Ze Špičáku na nádraží je to kus cesty, ikdyž se to veme kolem kotelny, přes autobusák a po vlečce. Když přicházím před hlavák, akorát přijíždí motorák od Liberce, musím počkat, až protáhne kolem mě svý čtyry vagony. Než z expresu Nymburk - Rumburk (v neděli i Hamburk) vyhází na bantamový čtyrkoláky poštu a ranní noviny, stačím si koupit lístek a uvelebit se v motoru do Děčína.

Když se probouzím na Východě, je ještě pořád tma, ale všude je hustá mlha. Nejmíň v Benešově přestal topit, protože ve vlaku je jak v psírně, než sme přejeli Labe stačil průvodčí i povypínat světla. Dál mi to jede za dvacet minut, jdu do Severu na kakao a koblihu. Vedle přechodu stojí prázdnej autobus, kterej vozí do Bad Schandau koloťuky a celníky vodbavovat mezinárodní rychlíky. Starýho Postupu v bufáči nikde nevidím. Až za rohem si celá směna dává šláftruňk před rozchodem domů.

- Pepiku, co tu děláš? Chlapi, tohle je můj zeťák!

Přised sem si ke stolu a potřás si rukama s celou partou, byli utahaný, některý měli za sebou vložák. Ruce jim voněly fasovanou solvinou. Nějak po sobě pokukovali, v koutcích jim cukalo, oči jim jiskřily, jak klukům v knoflíkový válce.

- Co se tak šklebíte, to ste Němčourům vybrali vagon s jantarovou komnatou?

- Průser, Josef, vyslýchali nás tajný, šeptal tchán.

- A co, je na tom tak směšnýho?

- Ty nečteš noviny? Dneska v noci bylo nádraží v Žandavě obklíčený chlapíkama se samopalama. Honecker jede v parádním vlaku za Husákem. Zahnali nás do šatny a vlak hlídali na vedlejší koleji, nikdo nesměl ven, aby sme soudruha nevzbudili.

- Jenže Scheumann byl zrovna na hajzlu, kucká se smíchy hromotluk Mimiňák, a v mlze jim proklouz k zavěšený kolejnici na vyhlašování chemickýho poplachu a zabouchal na ní, že to muselo bejt slyšet až do Drážďan.

- To je dobrý, chytli ho?

- Ne, výpravčí dal hned odjezd a museli naskákat do vagónů, aby jim to neujelo. 

nový-23.jpg

V Ústí sem na Západě přistoupil do vlaku, kterým už jeli Vláďa Pokorný, Honza Horák a Pavel Korčák. Bylo veselo, Honzovi se minulou neděli narodila malá Markétka. Jak sme se blížili k Bořni mlha houstla. V Kyselce, jak zmizel poslední vagon v zatáčce, sme přešli koleje a za koupalištěm přelezli po lávce Bílinu. Pod Bořní sme uhli z pěšiny doleva a lesem po zvířecích stezkách nastoupali do travnatého svahu pod severní stěnou. Vpravdě tatranskej nástup převislejma trávama. Ve štrbině u Skautský věže byla mlha tak hustá, že viditelnost byla tak půl lanový dýlky.

- Hele Honzo, tu žábu máš za to, že si málo kroužkoval.

- Nech si to, to sem zvědavej, co vyklopí Jindřiška.

- No, já to mám vošéfovaný, já sem letos kroužkoval i černý čápi a ty nosí kluky!

- Jestli to má bejt kluk, tak bys měl dneska vyvádět!

A mám to. K tomu ten pitomej sen. Stojím na polici pod výšvihem na kazatelnu Biskupský stolice. Ve spáře mám hex a musim vystrčit kolem dunícího sloupku zadek nad údolí. Mlčím, dole pode mnou mlha, z který je slyšet bezstarostný povídání kamarádů. Podívám se nahoru, tam je mlha prosvícená sluncem a místy prosvítá modř. Nedá se nic dělat, už tu sem podezřele dlouho.

- Povol!

Za zadkem mi zakrákal havran. Vyletěl sem nahoru, jako by mě nabrali vidlema. Na temeni pilířku, odkud se traverzuje do komína druhý lanový dýlky, nevěřím vlastním očím. Stojím na rozhraní inverze, chuchvalce mlhy mi táhnou kolem hlavy. Za sebou vidím pás Krušnejch hor nasvícenejch sluncem, který vylejzá za Milešovkou. Stíny středohoří běží po ploše mlhy, z níž stoupá sloup páry z Ledvic. Stín věže kostomlatskýho hradu ukazuje přímo na mě. Když se otočím ke Zlatníku, zůstanu stát jako opařenej, vidím svůj stín s duhovou aurou běžet v mlze. Prostor získal novou dimenzi, nebejt přikurtovanej, snad bych se rozběh po oblacích.

- Zruš!, mám ňák přiškrcenej hlas, jako bych chtěl křičet v kostele.

Dobírám horečně ostatní, aby nepřišli o tu krásu, ale zem se neúprosně točí a slunce mizí za hranou, ocitáme se ve stínu Bořně.

- Na tý trojjedinosti Boha něco bude.

- Hele, ty tu čelbu ňák prožíváš, nemám vzít ten vršek?, povídá Pavel.

- Kdepak, tady de vo kluka!

SAVE00051.JPG

22. prosince 1986

- Pepo, vstávej, už je to tady!

- Dyť je to kousek, eště chvíli spi.

Jindra plní svou biologickou funkci, podává mi svou sbalenou tašku s pečlivě zatavenejma igeliťákama se zavinovačkou, dupačkama, čepičkama a bůh ví jakejma serepetičkama. Žene se zasněženým Špičákem k nemocničnímu plotu, sotva jí stačím, přeleze ho a maže pěšinkou nejkratší cestou na příjem. Když jsem jí dohonil u dveří, už se hlásila kecafonem, sebrala mi tašku a zmizela v útrobách budovy.

- Ty, vole, trubec, jak vyšitej ani pusu mi nedá!

Pepík se narodil v poledne. Zmizel sem v Bermudským trojúhelníku (Moravanka, Bílá růže, Zlatej bažant).

SAVE00071.JPG

Biskupská stolice, první délka.

SAVE00062.JPG

Vrchol hřebene Biskupské stolice, zleva Hanka Mikulová, Jirka Brotánek, Alena Štenglová a Pavel Korčák.

SAVE00052.JPG

Karel Macas a Žíně někde poblíž Přepadlého pilíře v jižním prostoru.

SAVE00072.JPG

Náhorka Skautské věže, Josef Novotný, Spárková V-VI

SAVE00081.JPG

Vladimír Pokorný nastupuje někde v Jihu.

SAVE00082.JPG

Pavka Korčák se na Bořni v bačkorách vypracoval ....

nový-1.jpg

... na tatranskýho střelce!

nový-20.jpg

Pavel Korčák a Honza Horák někde v Jihu.

SAVE00061.JPG

Nazdar, mami!

Biskupská stolice sken z V.K.1973.jpg

Na závěr ukázka titulní stránky vrcholové knihy z Biskupské stolice z pera mosteckého lezce Rudy Stuchlíka. První zápis v knize z 27. 10. 1973, vrcholovku zachránil Standa Emingr. Kdo ví cokoli o vrcholovkách z Bořně, hlaste se Láďovi Vörösovi, místnímu správci skal. Viz též CAO News 6/09 o archivaci vrcholovek obecně.

by Josef Novotný last modified 2009-06-24 09:27

Pravěké příhody z Bořně [2]

Posted by Láďa Vörösat 2009-06-23 14:15
Opět luxusní čtení!!! Už aby jsi psal III :-)

Bořeň z pravěku

Posted by Fáberaat 2009-06-23 22:39
Vracím se lehce ovíněn ze setkání a hned otevírám stránky HORCE. A zde takováto nádhera! Asi jsme si zvykli na tradičně kvalitní příspěvky od Pepika,ale nedá mi se tady veřejně nad tím nadchnout! Paráda!
Hlavně ty lidičky na fotkách. Znám je do dneška a vím, kam je jejich osud zavál a odvál. Snad jen Alenu Štenglovou. Tu neznám.Rád si to čtu, protože to byla i vlastně moje doba, kdy jsem začínal nesměle po očku pokukovat po horolezení. Tyto a jiné fotky znám z archívů a ze skřínky umístěné na náměstí v Roudnici a mají také vlastně nepřímo "vinu", že jsem se rozhodl zkusit také to "lezení" a později jemu úplně propadnout.
Tímto děkuji všem tehdejším členům HORCE za objevení pro mě nového pohledu na okolní svět a jeho vnímání.
A Pepikovi obzvláště za jeho memento z doby minulé! Pro mě doba zásadní.

(a není tam někde chyba? článek jsem našel jen v "co je nového", ale ve Článcích a v Pravěku to není. a to ještě jen jako poznámku od L. Vorose ze dne 23.6. ve 14.15 hod, zatím co článek tam Pepik dal ve 16.24 hod ???)

HORCE - moje rodina

Posted by Josef Novotnýat 2009-06-23 23:56
Amen. :-)
Není to chyba. Článek je ke zveřejnění a Orbis ho musí přeřadit do Pravěku. Ale Láďa tušil, že se něco děje, protože jsme si dneska psali mejly a dokázal to najít ještě během plnění fotografiemi. To, co není natvrdo v osobních složkách znepřístupněno (červený nadpis), se zobrazuje v členech jako soubory vytvořené členem. Je to dáno jednoduchostí stránek, asi nemá cenu z toho dělat problém.

Zveřejnění

Posted by Rostislav „Orbis“ Opočenskýat 2009-06-24 10:31
Pánové, Orbis je úplně v hajzlu, co se času týče. PAPovi (Plodnému Autorovi Pepovi) se omlouvám, že nechtěně sabotuju publikování jeho práce.

Článek jsem přesunul do složky Pravěk a zveřejnil jej. Klepaly se mi ruce, když jsem ho přenášel ze složky do složky, aby mi neupadnul a nerozbil se. Protože takového pěkného čtení a pokoukání na dobové fotky je málo.

Nyní je článek vystaven světu na odiv a já jen přeju každému, aby jej potěšil tak jako potěšil mě.

Nádhera!

Posted by Houbaat 2009-06-24 16:25
Jako vždy!

Pravěké příhody

Posted by Blahouš HK Chomutovat 2009-10-05 18:27
Kamarád Pavel mě upozornil na výbornej článek a měl pravdu. Nádhera, fotky též.


Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System