You are here: Home Členové Hana Urbanová Sasko 23.-24.2.2008
Navigation
 
Document Actions

Sasko 23.-24.2.2008

aneb Saskem s Aloisem Drchlíkem... Jak se zima, až moc rychle na náš vkus, přeměnila na jaro, tak jsme rychle změnili plány a výbavu na běžky za lezeckou. Ještě za hlubokých mrazů (-5°C) jsem plánovali, až bude o trochu víc teplo, půjdeme okouknout jaký to mají v tom Säschische Sweiz.

Sobota

Sraz byl ve Schmilce. Naše výprava se do výchozího bodu posunula 2 auty, a to v tomto složení. První skupina, pro jednoduchost můžeme si ji označit jako skupinu A ve složení: Ivan, Míla, Zdeněk Hubka, druhá skupina, skupina B ve složení: Olda, Pavel a Hanka a psi Čenda a Mates (Proč zrovna my jsme B?, Opravte to. J ). Takže pro správnost, druhá skupina, tedy skupina A, dorazila na místo jako první, ale nevšimla si toho a směle vyrazila na projížďku kolem Labe a zjistila, že Bad Schandau není zajímavé a tak jsme opět nabrali směr Schmilka, kde již na nás čekala první skupina, tedy skupina B.

vidíš tudy to vede.jpgNikdo snad ani nevěří, že je konec února, vychutnáváme si sluníčko a nás si na oplátku vychutnávají nekonečné schody. Ještě že cestou vidíme jeden kruh za druhým, tak je to snesitelnější a minimálně důvod pro krátkou zastávku (za účelem prohlédnutí zajímavé cesty – samozřejmě). Slušně nabíráme výšku a otevírají se úúúžasné rozhledy. Celý den nám Zdeněk vyprávěl historii lezení, o cestách co lezl, co je pěkný atd, prostě Alois Drchlík v akci. Z kapes taká průvodce, poznámky a tak se jdeme podívat doprava, vlevo a ještě tam za rohem je super věž ...

První delší zastávka byla u.Friensteinu (oblast Affensteine). Koukáme kolem, hlavně nahoru, po chvilce zírání si říkáme (tzn. utěšujeme se), třeba to bude jinde lepší, najdeme určitě i něco pro nás a pak si to v létě přelezeme. Okouknem ještě vydatné stavění a svištíme dál k našemu cíli Falkensteinu.

Cestou jsme našli ferratu v jednom komíne, někteří ji úspěšně minuli, někteří zvládli skoro polovinu (než jsem nahodila lehce zelenou barvu nad nepříjemným vzdušným krokem – mé podání, jeden nevinný krůček – Oldova verze), někteří co dolezli se kochali výhledem (Olda a Ivan). Večer spíme pod Falkem, nikde nikdo – paráda, převis je náš. Sice jsme dorazili kolem 4 odpo, ale Olda a Pavel hned sviští s lanem pod skálu, tak rychle do sedáků, dokud je vidět. Schusterweg – dobrá volba pro začátek, nebo ne? Co na to Alois Drchlík? Aspoň kousek si kluci dejte než bude tma. Hanka se mezitím kolem poflakuje po pár šutrech s lezečkama a ostatní se povalují pod převisem. Skvělou večerní atmosféru dokreslovalo houkání výra, bohužel ho slyšela a poznala jen Hanka, takže tento zážitek se nepočítá J .

 

Neděle

V noci jsme si říkali, fakt je únor, takové teplo? Ranní ledový vítr nás o tom docela rychle přesvědčil - je únor. Ráno chvíli zevlujeme pod skálou, polezeme – nepolezeme? Tak tu cestu ještě jednou prohlídnem, táámhle – to je jasný, tam je kruh, a kde je další.... a tak pořád dokola. Po 10 minutách soustředěného zírání nahoru se ptám: "Ten souboj sokola a krkavce byl super, že jo kluci?" "Kde, kde? Já to chci vidět" – "No celou dobu co jste koukali na tu cestu se nad vámi mydlili...." "To není možný, tam byl jen kruh a spára." O kus dál na vyhlídce: "Támhle někdo leze." "Kde, kde? Já to chci vidět!"  Po chvíli usilovného zírání zaregistruji malou zelenou tečku kdesi v dáli – aha. Načež Olda poznamenal: "Jóó - někdo sice vidí sokola, ale jinak je to slabota." V Sasku hnízdí asi 14 párů sokola (cca 1/2 české populace), to je docela dost a je to dáno především tím, že tam jsou vysoké a odlesněné skály, což u nás moc není.

panorámata.jpgHodíme bágly na hrb a jdeme dál lovit do foťáků další panorámata. Kolem poledne jsme se rozdělili a druhá skupina, tedy skupina A J , ve složení Hanka, Olda, Pavel a psi, si řekla, že něco vylezou. Pravda, domluvili jsme se že žádne lezení brát nebudeme, ale kupodivu ho v báglu všichni měli. Tak jsme seděli pod skálou, vybíráme  cestu a pozorovali nějaký polozdatný němce (dáno celkovým průměrem skupiny) jak se zakládají/spíš nezakládají jištění a 2 hodiny tak nějak setrvávají na jednom místě. Nakonec i my jsme se sebrali a podali patřičné výkony. Olda asi ve 1/3 cesty objevil jeskyni a zcela neodolatelná touha ho vtáhla dovnitř. Po chvíli ticha se ozvalo za rohem nesměle: “Hanko?” Oběhnu skálu a Olda kouká z jeskyně – to prolezete taky, ale je to o těsný –přesněji řečeno o prsa. Přesně to byl ten důvod, proč jsem se v úzké spáře na chvíli sekla a pak postupovala plazením vpřed, krátký sesun hlavou dolů a už jsem skoro na konci, prostě vo prsa. No a pak už jen balení a svištíme domů. Psi uťapaní, ale statečně zvládali všechny žebříky.

 

Celý víkend to byla jedna velká kochačka, prošli jsme Affensteine, Schramnsteine a pořádně si prohlédli (zatím) Falkenstein.

         Takže od nás především velké díky Zdendovi za super výlet.

 

Hanka a Olda

 

Links
by Hana Urbanová last modified 2008-02-29 11:24

Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System