You are here: Home Členové Rostislav Opočenský Alpy turisticky Alpy turisticky, ročník čtvrtý (2017)
Document Actions

Alpy turisticky, ročník čtvrtý (2017)

Vertainspitze (Cima Vertana), Kleiner Angelus, Tschenglser Hochwand, Hinteres Schöneck

Nemaje ještě fotografie od Jirky, vypomáhám si v tomto článku snímky z Internetu.

Letošní výlet do alpských kopců se uskutečnil jenom díky tomu, že můj lékař je sportovec. Když jsem jej dva dny před odjezdem navštívil s doznívající virózou a zánětem močových cest, nakonec řekl: „Já vás chápu. Kdysi jsem na antibiotikách jel na kole z Prahy do Domažlic. Napíšu vám Ofloxin. Ten se vylučuje ledvinami, takže si můžete dát i nějakou tu skleničku. Ale do zprávy píšu »na žádost pacienta.« Hooray!

Těším se moc, protože přesně před dvaceti lety jsme s Michalem Třetinou z Mělníka, budiž mu země lehká, projeli okolní horská sedla na kole. V čele s Passo dello Stelvio. Zážitek, na který nikdy nezapomenu.

passo-dello-stelvio.png

ilustrační foto; zdroj: Internet

V neděli v sedm ráno nabírám v Praze Jirku a brzy odpoledne už jedeme přes Trafoi směrem na Passo dello Stelvio. Jako tehdy na kole. Po několika kilometrech stoupání ovšem odbočujeme doleva a ve čtyři hodiny odpoledne přijíždíme do obce Solda (Sulden). Hned druhý hotýlek má volné pokoje a tak se po rychlém ubytování v Alpin Spa Hotel die Post vydáváme na aklimatizační výšlap k boudě Kalberalm.

kalberalm.png 

Kalberalm, ilustrační foto; zdroj: Internet

Na letošek jsme si naplánovali čtyři kopce nad 3000 m: Vertainspitze, Hoher Angelus, Tschenglser Hochwand a Hinteres Schöneck. Tím pádem striktně dodržujeme pravidlo kolikátý ročník, tolik třítisícovek. Jestli jich příští rok dáme pět a v roce 2037, ehm, 24, to nevím. Ale pokusit se musíme.

Zatím to moc nevypadá. Hned po prvních metrech stoupání cítím, že letos to bude boj. Lapáme po dechu, přitom jsme v 1900 m. n. m. Zdecimovaní fyzicky, ale hlavně psychicky, přicházíme po hodině stoupání za počínajícího deště ke Kalberalm. Je zavřená… Otáčíme se a sestupujeme zpět ke spa hotelu. Ve vestibulu nedělně načančaní lázeňští hosté poslouchají uvítací řeč pana hoteliéra. Příchod nás dvou, nenačančaných, zmoklých, v pohorách a s baťochy, vyvolá chvíli ticha, ale tím se nenecháme rozházet ani my, ani ostatní hosté. Večeře v die Post je luxusní, Sauvignon excelentní. Zítra určitě bude líp.

V pondělí ráno balíme batohy na tři dny pobytu v horách a po snídani sedačkovou lanovkou Kanzellift stoupáme k výchozímu bodu, restauraci Kanzel (cca 2300 m. n. m.) Zde necháváme část výstroje. V hlavě mi doznívá ranní telefonát s chatou Düsseldorferhütte: „there's a lot of snow on the peaks, you'll need crampoons and some protection“. V batohu mám 30 m lana, friendy, vklíněnce, smyčky, expresky a další harampádí. Jsou to kilogramy navíc, ale nechci riskovat. Široko daleko není živáčka. Jen občas v hlíně vidíme starší stopy těch, co byli na Vertainspitze před námi.

sbaleno.png

sbaleno

Vertainspitze (Cima Vertana), 3545 m. n. m. Krásný kopec, ale po většinu našeho výstupu zůstává skryt za horským masívem. Je krásně, stoupáme k ledovci Rosim. Pohodlná pěšina se ztrácí a přechází v suťoviště. Pohled zpět do údolí:

pohled-do-udoli-1.png

Spolu s pěšinou se ztrácí i barevné značení a cesta je vytyčena jen kamennými mužíky. Protože tuhle změnu hned nepostřehneme, stoupáme k barevné značce vysoko ve svahu — jen abychom zjistili, že tudy ne. Mimo stezku traverzujeme svah k ledovci. Terén je tvořen pohyblivou sutí a tekutým štěrkem. Konečně ledovec Rosim:

rosimferner.png

Rosimferner, ilustrační foto; zdroj: Internet

Vrstva firnu na ledovci umožňuje pohodlnou chůzi bez maček. Sníh je zatím pevný, moc se neboříme. Jdeme nenavázaní. V pozadí v mraku majestátní Ortler:

pohled-do-udoli-2.png

Před místem, kde ledovec opouštíme, tuším pod sněhem dvě nebo tři trhliny. Se zatajeným dechem cupitáme přes choulostivé místo. Jsme asi ve 3000 metrech a odsud až na vrchol to bude pochod sutí lemovaný mužíky a naším lapáním po dechu. Výhledy jsou krásné:

pohled-do-udoli-3.png

Konečně jsme na hřebeni a vidíme vrchol Vertainspitze:

vertainspitze.png

Vrcholový hřebínek je vysněžený a jen těžko se odhaduje, zdali došlapujeme do deseticentimetrové nebo půlmetrové vrstvy sněhu. 

Přesně ve tři hodiny odpoledne stojíme na vrcholu Vertainspitze. Rozhled po okolních kopcích a výhled dolů do údolí je tady, stejně jako na ostatních vrcholcích v okolí, úchvatný a ničím nezakrytý. Hluboko pod sebou vidíme Düsseldorferhütte, kde o mnoho hodin později složíme hlavu. Po nezbytném jódlování a tvorbě sférické fotografie sestupujeme dolů; dnešní den bude ještě dlouhý.

Na kraji ledovce se navazujeme, na lano vážeme prusíky. Slunce se opírá do ledovce naplno a firn se nepříjemně boří. Přeskakuji nyní již jasně znatelné trhliny. Po chvíli Jirka tahá za lano. Asi chce fotit, říkám si. Zastavuji, ohlížím se. Krve by se ve mně nedořezal: z Jirky vidím jen necelou polovinu. Ta druhá vězí v ledovci. Při přeskakování trhliny mu uklouzla noha. Na poslední chvíli se instinktivně předklonil a tak leží na břiše a opatrně se souká ven. Uf.

K restauraci Kanzel u horní stanice lanovky dorážíme kolem šesté. Dle dohody nám obsluha vynesla odložený batoh ven a odjela dolů do údolí. Společnost nám dělá jen stádo telat. Jíme, hodinu odpočíváme.

na-terase-kanzel.png

Výstup dalších 400 výškových metrů na Düsseldorferhütte je naštěstí snazší než jsme čekali. Částečně po dřevěných lávkách přecházíme morénu a pak už jen funíme do kopce. V devět večer jsme konečně na chatě. Polévka, pivo, postel.

V uterý se budíme do krásného rána. Vyrážíme dost pozdě, kolem půl osmé. Jelikož včera nebyla síla na briefing, místo na Hoher Angelus míříme omylem na Kleiner Angelus (3316 m. n. m.) Cestou potkáváme větrnou růžici o průměru dobrých 20 metrů. V pozadí Vertainspitze se svou severní stěnou:

vetrna-ruzice.png

Cesta vede kolem horských jezer a rozcestí Seenlin a opět přes ledovec (Kl. Angelusferner). Sklon je mírný; jenom posledních pár desítek metrů je příkřejších:

kleine-angelusferner-1.png

Začátek je po ledu, cestou ale potkáváme pasáže, kde se boříme až po rozkrok. Hlavní obtíž ovšem spočívá ve vychytávání molekul kyslíku ze vzduchu vůkol. Pohled zpět do ledovcového kotle:

kleine-angelusferner-2.png

Další cesta na Kleiner Angelus je pohodová, na vrchol se jde dlouho pasáží s mírným sklonem, je potřeba neustále hledat mužíky; barevné značení skončilo před úpatím ledovce. Na italské straně se s kýblem barvy do výše položených partií zkrátka nechodí. Pohled z vrcholu Kleiner Angelus na chatu Düsseldorferhütte v údolí a s dominantou Ortleru v pozadí:

pohled-do-udoli-4.png

Některé mužíky na vrcholu nejde přehlédnout:

muzici.png

Vlevo Hoher Angelus (náš původní dnešní cíl), uprostřed Vertainspitze:

pohled-do-udoli-5.png

Sestup v rozbředlém firnu byl docela rychlý:

kleine-angelusferner-3.png

Jsou asi čtyři hodiny odpoledne, když se ocitáme znovu na rozcestí u Seenlin. Neváháme a vydáváme se na druhý vrchol dnešního dne: Tschenglser Hochwand. Na chatě jsem zapomněl tlumič pádů. Naštěstí via ferrata vedoucí po hladkých plotnách pod vrcholem není obtížná. Jde o lezení cca ve druhém stupni UIAA. Opatrně přeběhnout hladké pasáže a už stojíme u vrcholového kříže:

tschenglser-hochwand.png

Finiš na Tsch. Hochwand:

pohled-do-udoli-6.png

Pohled na hospodářskou krajinu v údolí:

pohled-do-udoli-7.png

Obloha se kaboní a v údolí pod námi je vidět několik lokálních srážek. Za vytrvalého mrholení prcháme dolů. Počasí se nakonec normalizuje a tak jsme kolem osmé večer na chatě. Polévka, pivo, pivo, …

Ve středu vstáváme po osmé hodině. Beze spěchu snídáme, balíme a vyrážíme na poslední výšlap tohoto výletu. Stoupání na Hinteres Schöneck (3128 m n. m.) je nenáročné:

vystup-na-hinteres-schoeneck.jpg

ilustrační foto; zdroj: Internet

Na vrcholu jsme kolem poledne za krásného počasí.

hinteres-schoeneck-1.png

Obědváme a vychutnáváme si poslední chvíle ve vysokohorském prostředí.

hinteres-schoeneck-2.png

Pohled zpět na Düsseldorferhütte a na Vertainspitze tyčící se nad ní:

pohled-do-udoli-8.png

Následuje dlouhý sestup rozkvetlými horskými loukami ke Kalberhütte známé z prvního dne. Tentokrát zavřeno nemají.

siesta-na-kalberalm.png

Za další hodinku sestupujeme do Suldenu. Tam už jen klídek, pohoda s výhledem na Ortler:

20170705_180235.jpg

A luxusní večeře po tyrolsku na závěr.

20170705_193145.jpg

Links
by Rostislav „Orbis“ Opočenský last modified 2018-05-06 13:30

Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System