You are here: Home Členové Josef Novotný MOŘE ADRIATICKÉ
Navigation
 
Document Actions

MOŘE ADRIATICKÉ

Moře Adriatické (chorvatsky J a d r a n s k o m o r e) jest jediné moře, na němž český turista není pouze zvědavým cizincem, nýbrž kde má takřka domácí právo jakožto příslušník jedné ze slovanských větví, obývajících říši rakousko-uherskou. Peníze, které naši lidé zanesou do končin adriatických, nejsou ztraceny pro naše hospodářství, neboť silný proud českých turistů na jih stává se pevnou oporou a důvodem českého podnikání v těchto krajinách. Krátká jízda drahou na jih dostačí a dospějeme ze středoevropské zimy s monotonní pokrývkou sněhovou, se zakaleným nebem a citelnými mrazy do vlažného vzduchu, plného jasu slunečního a malebných zjevů světelných, kde se nám zdá, že jest již jaro, kde je plno květin a kde věčně zelené lesy vavřínové objímají břeh temně modrého moře. Letní teploty (v červenci) jsou v Dalmacii asi 25°C, tedy vysoké. Jíž pohled na oblohu stále modrou a jasné slunce působí utěšeně na duševní stav, dýcháme volněji v čistém mírném vzduchu, který učinkuje jak skrze šaty na kryté části těla, tak i při svléknutí šatů přímo na kůži. Při vzduchových lázních slunečních značný význam připadá účinkům světla, zejména chemickým paprskům, v něm t. zv. ultrafialovým, které zvláště mají vliv na organismus, nejvíce pak na mladý, rostoucí, jenž potřebuje tepla a světla.

Toliko 100 let starý Průvodce po Istrii, Dalmacii, Chorvatském přímoří, Černé Hoře, Benátkách s východním pobřežím italským a Korfu z r. 1911, vydaný Českým odborem slovinského alpského družstva, s 2 přehlednými mapami, 10 zvláštními přílohami a 13 náčrty a plány v textu, jenž jsem našel na půdě chaty ve 12. aleji v Kersku.

Dubrovnik přístav pano.jpg

"Od vánoc se naše rodinka připravovala tyto končiny, které sme po sudetsku nazvali Ádrsee, navštívit. Konečně ráno 6.7.2011 sem prolil trychtýřem do nádrže dvě bandasky 98 oktanovýho Shellu, co mi přivez Venca z lodi. Vyklepal sem koberečky od svinstva, zkouknul vzorek na letitejch zimákách, dotáh šrouby na hlinikáčích a když sem na zadek Fábie nalepil samolepku Tschüs z knížky Lezení v Sasku, kterou sem dostal k padesátinám, mohli sme vyrazit. Až na pumpu na konci D8 u Lovosic (Kua! Tu ulici z Lovosic k dálnici by měli po těch kruháčích nazvat Audistrasse!) sem snil svůj útěk na jih. Pro jistotu sem dolil olej a poprvé v životě sem si dopřál luxus dálniční známky - měsíční samosebou. Když mi Iva po půl hodině čekání sdělila, že můžeme jet dál, že Jiřina s

Pano Choustník.jpg

Honzou a Gábinou ještě nevyrazili z Děčína, poprvé sem zapochyboval, že jet na společnou dovolenou s manželčinou kamarádkou je dobrej nápad.

Další zastávku sme udělali na pumpě u Votic, tady sme se jich už dočkali. Měl sem naplánováno jet přes Planou nad Lužnicí - Strkov, kde míval můj praprapradědeček hospodu, na hrad Choustník a nocovat sme měli v Cyklokempu ve Starým Městě pod Landštejnem. Celkem nenáročnej program, přece neotrávim svoje holky hnedka první den. Stejně se všecko zvrtnulo - Honza si koupil do auta navigaci a rezolutně se ujal vedení. Poprvé sme se ztratili už v Táboře, protože navigace nevěděla, že byl otevřenej další úsek D3. Pak sme zastavili někde mezi rybníkama a hledali Choustník, protože tam předělali kus silnice.

 - Támhle je kopec, na něm to musí bejt!

- Ale podle navigace je to eště 12 km, jak to můžeš vědět, že je to támhle?

- Prože je to jedinej kopec široko daleko, Planá je támhle, sluníčko támhle a ráno sem viděl mapu!

 

Po návštěvě zříceniny na onom vršku, sme se na chvíli udobřili při obědě pod slunečníkama před hospodou na Choustnickým náměstíčku. Všude stálo plno kolotočů a střelnic, začínala tady pouť. Jiřina navigovaná Honzou opět vyrazila podle pokynů navigace, takže sme se zase brzo rozdělili, protože sem jel podle ukazatelů a tam, kde nebyly, podle sluníčka. V pohodě sme projeli Jindřichův Hradec a Novou Bystřici a ubytovali se v naplánovaným kempu. Asi za hodinu dorazila Jiřina, protože cestou hledali navigací bankomat. Na Landštejn sme stihli vlézt těsně před zavíračkou, překvapilo mě, že je mnohem mohutnější, než Choustník.Landštejn 2.jpg

Večer sme domlouvali, kudy pojedem k tomu móři, chtěl sem jet radši po rovině přes Maďarsko, ale když, prej, máme tu navigaci, tak můžeme jet přes Alpy. Štvalo mě to, protože přes Balaton směřoval na jih taky brácha s rodinou. Myslel sem si, že ochutnáme nějaký víno.  Do chatky, kde spaly báby sme nesměli, že moc chrápem. Honza se pustil do stavby stanu. Byla to taková rakev pro jednoho, prej to byla výhodná koupě lehkýho cyklistickýho stanu a spacáku dva za cenu jednoho v Liedlu. Ráno se probudil mokrej a s modrejma nohama, protože spacák pustil barvu.Úzkokolejka.jpg

Asi dvě hodiny sme seděli na lavičce a čekali, až se Jiřina s Gábinou vyspinkaj, osprchujou, navoněj a po snídani dají kávičku. To už i Iva věděla, že příště pojedeme sami. Ve Staráku v sámošce na náměstí sme nakoupili rohlíky, paštiky a rajčata na cestu a zase čekali až přijede navigované vozidlo.

- Proč nejedete rovnou podle věže kostela, tady se přece nedá zabloudit?

- V Rakousku to určitě bude fungovat líp.

- Hoď ten krám z vokna a jezdi podle cedulí!

Celkem v poklidu sme se vydali k jezerům v salcburskejch vápencovejch Alpách. Akorát v Bad Ischlu sme přijeli na náměstí ke kotvišti parníků na otočku taxíků a autobusů zrovna, když se tam naloďovala ňáká nóbl svatba. V Hallstadtu sme měnili znovu trasu, protože Jiřina zjistila, že jejímu tříválci HTP s klimatizací se na Glockner asi nebude chtít.  Taky Iva zjistila, že ty kopečky z kalendářů sou ve skutečnosti trochu větší, než myslila. Takže sme se vydali k nejbližší dálnici na jih k městečku Liezen. Ale nedojeli sme daleko za Bad Aussee a chytla nás bouřka. Do okolních kopců řezalo, nebylo vidět na cestu a po silnici tekly potoky. Přestalo mi jet auto, protože mi zase nateklo do elektroniky, zastavil sem u pumpy, auto se přeplo do nouzovýho režimu a na palubce mi svítilo snad všechno, co mohlo. Iva s Bárou začaly natahovat moldánky.

- Co budeme dělat, když tam nedojedem, dyť to máme zaplacený?

- Co by? Zavolám bráchovi na Balatón, ať tam dojede a prožere to za nás.

- A taková to mohla bejt prima dovolená!

Kousek za pumpou sem objevil stanici technický kontroly, kde bylo eště vodevřeno. Když sem se tam docoural na jedničku, chlapíček mi řek, že nesmí opravovat auta, že jen kontrolujou a dávaj štemply. Mezitím se vrátila Jiřina a Honza začal svojí dost lepší němčinou zjišťovat, kde je servis. Ukecal sem maníka s nápisem TÜV na zádech, ať mě napíchne na počítač a vynuluje ty chyby v řídíci jednotce, že to mám vyzkoušený, že to pojede dál. Natrženej kabílek někde v ňákým svazku byl ale pořád mokrej a auto furt chtělo novej třícestnej ventil na zpětným vedení spalin. Svázali sme auta k sobě a Jiřina s náma škubala zaplať Pánbůh jen 2 km na parkoviště před obchoďákem v Liezenu. Tady se konečně vyplatila Honzova navigace, protože s ní odjeli hledat servis a hotel na přespání a my měli chvíli klid. Seděli sme v autě jak píchlý gumy.

- Kolik to bude stát? Co budeme dělat?

- Nic zejtra se uvidí. Ten ventil nebude dražší než odtah domů, snad ho tu budou mít, zejtra je pátek.

Zdechlou Fabku sme opustili a nechali se Honzou odvézt do hotelu Schnuderl, co mu doporučil místní chlápek, taky mu řikal, ať zejtra nechodíme do Škodovky, ale vedle do Seatu a VW, že sou levnější. Místní lidi byli vesměs ochotný a všichni se nám snažili pomoct, v hotelu sme dostali dvoulůžák, Barču nám nepočítali.

Nazítří Jiřina s Gábinou opět do mrtě využívaly pohodlí postelí, zatímco moje holky už od pěti nespaly. Po snídani sme s Honzou dojeli k Fábii, aby sme jí odtáhli do servisu. Nastartoval sem a všechny kontrolky kromě motoru zhasly. Fabka jela normálně, kabely přes noc vyschly. V servisu se ujal slova Honza a začal obšírně vysvětlovat včerejší počítačovou anabázi s technikem TÜV a hnal to do výměny toho zatracenýho ventilu. Radši sem ho umlčel a vysvětlil, že auto vyschlo a chci jen vynulovat tu chybu, aby zhasla kontrolka na palubce. Mechanik se mě jen zeptal, jestli je auto starší pěti let a nevztahujou se na něj nějaký garance, sedl si za volant, dvakrát protůroval motor do červenejch otáček, kontrolka zhasla a bylo vymalováno, mohli sme zas jet k moři.Hallstadt.jpg

Rozhodli sme se, že pojedem na jih a nocovat už budem v Chorvatsku, Slovinsko projedem po okreskách a srazíme tak náklady za přespání v hotelu a tunel před Grazem. Jiřina s Honzou se s uchem na navigaci opět ponořili do virtuální krajiny a vyrazili. Z hlavního turistovodu na Jadran sme sjeli na exitu 226, podjeli dálnici a Rakousko opustili po mostě přes Muru za městečkem Mureck. Ve vesničce Črnci sme hned doplnili hladinku v nádrži za pouhých 1,25 éček.

V městečku Radenci došlo k veselému extempore. Projeli sme dva kruháky, vrátili se na první a odbočili jinam, tam sme se zas otočili, ale před kruhákem vjeli do obytný zóny a odbočili vlevo do slepý ulice, kde sme zastavili před nafukovacím bazénem na poslední parcele. V autě před námi probíhala ostrá verbální výměna názorů na naši polohu a vzápětí Honza třísknul dveřma a pokračoval k moři pěšky. Couvnul sem, otočil se a z přepravky v kufru vylovil autoatlas.

- Jiřko, nevim, jak to dělá, ale s Pepikem sme se eště nikdy nestratili, šplhala Iva, jeďte za náma.

Počkali sme škodolibě u zpomalovacího prahu na kraji sídliště, až se Honza projde a vyjeli na původní trasu, která vedla na jih a v příští vesnici se chytli v mapě. Jak se můžou hádat kvůli blbý navigaci? Jiřina se sice nechala předjet mixem na beton, ale dokud sme nevyjeli z mapovýho listu, bylo vše oukej.

- Tak, kam teď? A proč v tom listuješ jak v telefonním seznamu? To ti dali řidičák na traktor, když neumíš najít správnou stránku v autoatlasu? Proč to překládáš, tobě dát do pazour knížku!

Za chvíli byl ze sešitu salát a v ruličce putoval do přihrádky.

- Jeď si kam chceš!

A zavládlo dusný uražený ticho.

- Seš horší jak ta navigace, nauč mě svíčkovou, a můžeš jít.

- Ale já, tati, pudu s maminkou.

- Vy ženský, ste teda plemeno. Dyť by ste ani nevěděly kudy se de domů, radči pojedu a nebudu zastavovat, dokud Fábinka jede.

U Vučjej Vsi sme podjeli dálnici z Maďarska do Mariboru a pokračovali do Ljutomeru (-Hele, už sme v Litoměřicích!) a pak už nás vedly ukazatele na hraniční přechod do Chorvatska v Ormoži. Slovinka mávla rukou, z mostu přes Drávu bylo vidět Ormožský jezero a Chorvatskej žandár proklep naše pasy. Dokonce mě fikaně oslovil jménem a ptal se, kam jedeme, že k moři by jel hnedka. Tak sem mu řek, že za náma jede Jiřina, ta že ho určitě veme. Ta pak málem utekla z auta.

Na oběd sme se stavili ve Varaždinu, městu s vodním hradem na křižovatce cest na maďarsko-chorvatským pomezí. Objevili sme výbornou restauraci Santa Maria, kde se nadlábnete za poloviční ceny, než u moře. Sledujte denní jidelní lístek, kde jsou jídla ještě levnější do 30,- HK, bez stráty kvality. Jen si dejte pozor a nesedněte si blízko pece, která je v provozu. Za chvíli z nás lilo a poprvé sme pocítili závan pekla, které na nás čekalo v Dalmácii.

Po dálnici sme minuli Záhřeb a znovu sme se napojili na turistovod k moři. Dálnice byla plná v obou pruzích a kvůli bouračkám to moc nejelo. V Karlovaci sme radši sjeli a vzali to vnitrozemím na Plitvický jezera. Krajina se pomalu měnila, vjížděli sme do vinnetouovskejch vápencovejch oblastí. Za těch 13 let, co sem tam nebyl, ten kraj opustili lidi, teprve teď se ukazuje, jak byla genocida úspěšná. Rozsřílený a vypálený baráky sou zbouraný a co zbylo zarostlo. Jen cedule u silnice připomínají existenci lidských obydlí. Jak Hrdlovka, Libkovice, Kopisty, Konobrž nebo Radovesice...  

Na noc sme zastavili v kempu Korana kousek před vstupama do NP. Je to dost luxusní kemp, dokonce sem si za slušných 10,- HK mohl koupit vychlazený plechový Karlovačke. Měli sme radost, že fabka jede, našli sme si rovinku pro stan, což v tomhle kempu plném kopečků a krasových závrtů je při jistým stupni obsazenosti docela problém a rozbili tábor. Snesl se soumrak a nastala dlouhá noc, podobná té, kdy sme rodili Barču. Iva tvrdošíjně odmítala spacák, povlíkla si karimatku prostěradlem a přikryla se dekou. Pravda rovinka byla šikmá, jak sem po těch pivištích netrefil přesně temeno vršíčku, ale jen trošíčku. Holky mě vyhnaly umejt a neměl sem se vracet, dokud nebudou spát, abych je nebudil chrápáním.

- Copak tady se dá chrápat? Mezi těma Anglánama a Holanďanama se nedá ani prdět, měli sme zalézt mezi ty Rusáky.

Když sem se zul, že zalezu spát, zjistil sem, že nemám kam. Holky se rozvalily na třech karimatkách. Hodil sem spacák do auta, rozcapil oba vchody a nechal zavřený jen moskytiéry. Zadkem sem odstrčil Ivu a stáh z ní půl deky, stejně bude v noci sajgon. A taky byl. Iva po prostěradle sjížděla dolů a pokaždý mě musela vzbudit a oznámit mi to. Pak si nad nás sedla na borovici ňáká blbá sova a houkala jak prokoplej alarm.

- Eště aby nám posrala stan!

Naštěstí sem poslední plechovku nedopil, tak sem jí hodil na roztahanej kempovací nábytek u holandskýho obytnýho autobusu, co stál v ďolíčku. Hned se všude rozsvítilo a pták narušitel uletěl kvákat jinam. Za další hodinu mě Iva vzbudila, že nemůže spát, že má votlačený boky. Pod hlavou sem měl malej nafukovací polštářek, tak sem ho odpustil a podložil jí s ním rozmazlenou prdku. Pak už jsem chrápal a když se mnou třásly, tak sem jen bručel a dělal mrtvýho.Obrovac.jpg

Nastalo sobotní svítání. Ranním čajem v ešusu na sedláčkovi sem si udobřil svý holky a jeho fofrautogénovým zvukem probral okolní táborníky. Ne tak Jiřinu s  Gabčou. Bára se už nemohla dočkat moře, tak sme nechali plitvický kaskády a vodní atrakce na pospas jinejm čumilům a vydali se napřed. Teprve těď sme pocítili opravdovou svobodu a volnost jako Thelma a Luisa. Za Gračacem sme vyšplhali na horskej předěl a začali se spouštět do kaňonu řeky Zrmanja, kterou našinec zná jako Rio Pecos, kde závodili v singlkánojích Inčučuna s Old Shatterhandem a Apači tu měli pueblo. Za Obrovacem sme zastavili v serpentýnách na vyhlídce, odkud sme sledovali vápencovej hřeben Tulove Grede alias Nugget Tsill, kde našli hrob Inčučuna s Nšo Či a kde Santter lezl převisy a Apači pod ním narafičili do písku místo bouldermatky kopí hrotama nahoru.

Pokračovali sme napříč opuštěnou vrchovinou, podjeli dálnici, vpravo nechali za sebou Zadar a vlnící se, kilometry přímou, žhnoucí okreskou Telegraf Road sme směřovali k Šibeniku. Každým ujetým kilometrem a každým metrem níž k moři bylo větší horko. V Šibeniku sme projeli pod hradem přístavištěm trajektů, objeli staré město a výpadovkou se dostali na novou dálnici. Minuli sme Split a u Šestanovace sjeli na spojku vedoucí nad kaňonem Cetiny a soutěskou Dupci na Jadranskou magistrálu.  Tady, když se otevře pohled proti slunci na jiskřivě tyrkisový vody rozlejvající se až k mlžnýmu obzoru, si teprve připadám echt u móře.

V Makarský sme sjeli do města, doplnili benzín a šli se podívat do přístavu na palmy. Došli sme ke kotvišti trajektu a marýně s plachetnicema.

- Barčo, pojď se podívat, takovou čistou vodu s rybičkama nemáme ani v akvárku!

- Jé, tatí, támhle plavou hovna!

- No, Josef, kam nás to zase taháš, ty zkazíš každou romantiku, už tady nebudu ani vteřinu, jedem se ubytovat.

A tak sme slavně dojeli na riviéru. Ubytovali se v Živogošti, dostali klíče od dřevěný boudy, nacpali paštiky do lednice a strčili bágly do skříně. Vzali karimatky a šli se vyčubit do slaný vody.

- Zavolám bráchovi... Čau, tak my už máme haxny v móři, kde ste vy?

- My chlastáme v Žernosekách!

- Jak to? Máte bejt někde tady, dyť už ste byli za Balatonem?

- Hanku kousla liška!

- Jaká Eliška?

- Né Eliška, liška! Hance bylo horko, tak spala ve spacáku před stanem a liška si myslela, že je hromada odpadků. Jak se obě lekly, tak jí liška kousla za ucho a jeli sme domů.

Balada.jpg

Čěši odpuzujou chorvatský ženy svejmai tlustejma a chlupatejma tělama vyvalenejma na slunci a smažícíma se do ruda.

Pano NP Biokovo.jpg

Dostatečně vyčmáněný a připečený sme se vypravili do příjemně profukujících kopců národního parku Biokovo. Úzkou asfaltkou sme se škrábali za častýho couvání a vyhejbání nad úroveň Sněžky. Potkávali sme ale i takový blázny, podobný Zdenkovi Lukešovi, který to šlapali na kolech.

Sv Jure.jpg

Kostelík sv. Jure je taková rotunda sv. Jiří z Řípu, jak by jí postavil Jára Machatej, aby vyhověla jeho vkusu.

Pano Makarská riviéra.jpg

Stačí si stoupnout na zídku a roztáhnout křídla, proud teplýho vzduchu je tak silnej, že padák není potřeba.

Pano Dubrovnik2.jpg

Vyjeli sme si do Dubrovníku. To bylo peklo! Před tou výhní se nebylo kam skovat. Ani do hospody ani do kostela.

Pano Dubrovnik.jpg

Tady byla kamenná lavička ve stínu a prázdná, moje nejmilejší místo v Dubrovníku - přístav.

P1010111.JPG

Stínadelskej motiv z Dubrovníku.

Pano Bačinská jezera.jpg

Při focení Bačinskejch jezer Jiřina furt ukazovala, kudy je předloni vozili na lodičkách, až jí upadla ruka.

Racci.jpg

Poslední den nás povozili kocábkou kolem Hvaru a nakrmili nás rybou udělanou na másle se zelím, ženský se vošívaly, mě to šmakovalo docela po třeboňsku, akorát, že k tomu netočili Regenta, ale rozlejvali nějaký podezřelý víno.

Hvar.jpg

Na Hvaru nás vysadili v městečku Sučuraj.

East End.jpg

Maják na východním konci Hvaru.

P1010198.JPG

Na náplavce v Sučuraji, v pozadí kotví Buba s Forrestem.

P1010200.JPG

Panna a baba, pravda a lež, mládí a stáří, kdo jak chce, kontrasty v Sučuraji.

P1010166.JPG

Duba Pelješka místo, kde se zastavil čas.

P1010181.JPG

Moje holky s jedním Džonsnem a inteligentní krasavicí ve žlutým sombréru v Trpanji.

Fakt, že se mi už docela chtělo domů. V sobotu dopoledne sme vytřeli podlahu, vrátili klíče, rozloučili se s Jiřinou, Gábinou a Honzou, sedli do Fábie a davaj z toho pekla do chládku na sever.

- Nestavím, jedem, co to dá, první čůrání před Záhřebem.

Jenže takovejch chytráků byla plná silnice, takže na křižovatce do soutěsky Horní Brely byla zácpa a závodit se nedalo.

- To bude dlouhý.

- Tak, až nebudeš moct, tak já budu řídit.

Tak sme jeli. Za tunelem Sveti Rok klesl teploměr na 32°C za Malou Kapelou na solidních 31°C a odpoledne ve Slovinsku už byly mráčky a 28°C. V Rakousku za Štýrským Hradcem sem zaplul na odpočívku, dali sme sváču ve stínu popelnice.

- Tak matko, je řada na tobě, dotáhneš to před Vídeň.

- Ty ses zbláznil, Vídeň, dyť ty to zvládneš, teď sis vodpočinul.

Ve Vídni sme zapadli za světla do tunelů a než sme jí obkroužili bylo venku tma. Do Znojma sme přijeli někdy v půl jedenáctý. Zajel sem na parkoviště u vinotéky na výjezdu z města, kde z bráchou pravidelně děláme nákupy, tma jak v pytli, ale jak se pohneš, tak se všechno rozsvítí, pak si máš zdřímnout.

- Tady je zima, jedem dál.

- Můžeš řídit do Jihlavy, já si zdřímnu...

- Dyť je tma, potmě já nejezdím!

Ve Zdibech už se mí v půl druhý zavíraly voči, tak sem zastavil na pumpě, dotankoval a vešel dovnitř, že si dám kafe. Rozměnil sem si drobný a odklátil se k automatu na kafe. Chvíli sem se vyznával v druzích kafe a knoflíkách, naházel sem bůry do díry a risk knoflík, v mašině něco vrčelo, pak bublalo...

- Pane, dejte si tam kelímek!

Ahá, vono to samo v kelímku nevyjede? Stih sem to! Eště tu vytírat podlahu.

- Jedete vod moře, viďte.

- Jak ste to poznala?

- No, že tu v tý kose běháte v trenkách a tričku.

 

by Josef Novotný last modified 2012-03-21 19:30

Moře Adriatické

Posted by Josef Novotnýat 2012-03-16 12:32
Omlouvám se za zpoždění. Sepisoval jsem to půl roku a musel se divit, jak rychle člověk zapomíná.

Chvála obdařeným

Posted by Zdeněk „Lahváč“ Lahovskýat 2012-03-16 15:16
Paráda. To jsem si zase početl a zasmál se. No, upřímě, už se těším až taky jednou vyrazím s rodinou k móři :-D Pepiku, díky a že je to po termínu vůbec nevadí. ZD

jaro

Posted by Fáberaat 2012-03-22 22:29
Tak jsem to Pepiku také přelouskal. Pěkný. Je vidět, že jsi si s tím dal práci a že to je i takový poučný průvodce. Skoro až škoda to plácnout jen sem..

A psát o něčem co bylo před rokem je pro tebe snad snadné, né? Vždyť píšeš i o věcech starších více jak dvacet let. A dobře. I u těch příběhů to je jako s vínem. Zrají a utváří se časem do podoby maličko jiné, té lepší.

A opžděně tobě, Josefe, apoštole jara, přeji všechno nejlepší k svátku. Sluníčko si nám do té kotlinky donesl.

Re: jaro

Posted by Josef Novotnýat 2012-03-23 09:06
Doktore, přemluvils mě, přijedu na Bořeň posbírat úrodu, aby bylo v 70 o čem psát. Zrecenzujeme nějakou lahvinku. Vždyť slunce už pere a lýkovec vykvetl.

Hustokláda

Posted by Papoušat 2012-04-18 13:11
Parádní. Voceňuju ty vinnetouovský vsuvky!


Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System