Dokud se do Roklice jezdilo autobusem, vystupovalo se na křižovatce před Loubím na zastávce Sušice – skály. Ještě před první zatáčkou uzoučké asfaltky, která vedla nahoru do Sušice, musel každý projít pod vysokou skálou. Na Stěnu u Žabáka vedl z jihu oblíbený výstup sledující linii mohutného odštěpu pojmenovaný výstižně Cesta ze škarpy. Pětka s dvěma kruhy, kdo by ji nedal!

Po každém vystoupení z autobusu mě ale uchvacovala vrcholová plotna tohoto masivu viditelná už z křižovatky. Dva roky jsem se coural za ostatními a dumal kudy na ni. Dva roky jsem musel poslouchat špičkování kamarádů i vlastní ženy.

Jednoho krásného dne jsem měl všechno pohromadě. Rouráky od Jirky Brotánka vyrobené speciálně pro tuto příležitost, kruhy od Pytlíka Vostřela, a nabušeného Čejena (jinak Honzu Vojtu z Nového Boru). Na revanš za pomoc při stavbě domku se uvolil do toho jít — takhle dělají prvovýstupy druholezci.

Svátek matek se cesta jmenuje na počest Jindřišky a Kamily, které pod námi po cestě jezdily s kočárky, kroutily hlavami a významně vystrkovaly pupky, která slehne dřív podruhé.

Od 1. kruhu Cesty ze škarpy traverz doleva soustavou lávek a polic na balkon v SZ stěně. Honza na kazatelně, odkud tloukl kruh.

Příprava protitažných smyček jako jištění pro zatlučení kruhu.

Honza buší, já koučuju.

Po utemování kruhu se Honza vydává do panenské plotny. Petr tomu přidal grády naklopením objektivu. 

Diváci šílí... (Pavel Korčák a Bohuška Čechurová).

Honza stoupá jak dým.

Honzo, drrrž!

Matky jsou nervózní, kojenci řvou, plody kopou, cesta vrcholí.

Hore zdar! Je 14. května 1988.