S klukama sme byli domluvený, že až napadne sníh, tak pudeme přespat do Roklice. V lednu při dvacetistupňovejch mrazech sme si to nelajzli, ale v únoru, jak začalo padat, přišla SMSka. Kluci šli už od pátku z Blíževedel, já se k nim přidal v sobotu v hospodě v Holanech.

U vohýnku před srubem sme pokecali, stláskli něco fazolí, něco špeku a taky nějakej šláftruňk tam byl. Usnul sem jak špalek a začal chrápat, jenže ouha:

- Pepiku, na bok!

Otočím se a chrápu dál, ještě jsem pořádně nezabral, ještě se slyším a cejtim, jak se mi klepe ovar a už zase:

- Pepiku na bok!

Pavel se Zdeňkem mě šikanujou jak nějakýho kuřáka. A to, prosím, Pavel taky pěkně zařezává!

Domů sem se dokodrcal nedospanej, protože na hlaváku mě vyhodil z motoráku fíra, když si šel přesednout, aby jel zas zpátky na Lípu. Postěžoval sem si ženě jaký mám nerudný kámoše, myslel sem si, že mě ani nevnímá, protože mě zahnala vykoupat, že smrdim chlastem a kouřem. Když sem se vykulil z koupelny, voněla na stole horká hovězí polívka a krajíc čerstvýho chleba.

- Snad to nechceš žrát nahatej, di se voblíknout, dočista si v tom lese zvlčil!

Sek sem sebou do pelechu, chvilku si lebedil, jak polívka hřeje v žaludku, nohy si hřál o psa, co ke mně vlez a za chvíli sem ho už zase bral.

- Pepiku na bok!

Ty vole, co je? Kde to sem? Co tu dělaj kluci? Zvednu se na lokty, venku tma, ženina prdka mě vystrkuje k pelesti. Holka moje zlatá, tak přeci jen ještě poslouchá, co jí vyprávím.