You are here: Home Členové Josef Novotný Cesta na Malou Skálu za Rastou
Navigation
 
Document Actions

Cesta na Malou Skálu za Rastou

Odpověď náčelníkovi na dotaz jak bylo na Suškách, stručně, jednou větou a s divadelní vložkou.

mala skala.jpg

Už od pondělka se mi v hlavě honily myšlenky na zkřemenělejma žilkama protkanej pískovec lužickýho zlomu, ve středu jsem z nadrženosti zašel do krámu pro dvě expresky, nedočkavě jsem hltal Hančiny maily, kterejma jsme si domlouvali cestu, ve čtvrtek jsem koupil dva litry tramínu a na půdě začal balit bágl, celou dobu chcalo a v pátek dokonce přišla bouřka, zrovna, když jsem jel z práce, mraky lezly po zemi, bouchalo to všude okolo do Sněžníku, do Popovičáku a když jsem přijížděl domů, tak i do baráku nad námi, zhltnul jsem trochu polívky, sundal kletr z půdy, ženská viděla, že nic nepořídí, tak ani neprotestovala, jen pindala, že jdu k volbám jako vagabund, řekl jsem jí, že kníže a Kalousek chlastaj víc než já, tak co by jim vadila ňáká záplata na džínách a jeli jsme, zakroužkoval jsem starosty Roudnice a Malejch Žernosek, aby nepřišli vinaři zkrátka a už mě to táhlo k nádraží jak náměsíčnýho, tenhle páteční magnetismus kolejí sbíhajících se v úběžníku neznámejch dálek je mojí drogou, přiškrtí ti to ramenní tepny, jakoby jsi měl na zádech tunovej bágl a v hlavě ti tepe mantra rytmem kolejí a skřípění brzd v tunelu, ject se musí, jen na cestě dosáhneš blaženosti a štěstí, jak se zastavíš, hned se najdou lidi, který ti vlezou do cesty a chtějí měnit tvůj osud, podle cedule v hale jsem měl ještě čas, ale radši jsem si šel stoupnout na perón, kde byl klid a jen tiše šustil ustávající deštík za přešlou bouřkou, postupně přicházeli další cestující, mezi kterejma mě zaujal mladík s vlasama do copu, v kraťasech, pohorách a s velkým otřískaným zeleným trekovým báglem, ve vlaku jsme si sedli do čtyrek naproti sobě, říkal jsem si, že by jsme mohli dát řeč, ale na východě k němu přisedli holka s klukem, stejně vyšňořený a začali vést intošský ekologický žvásty o povodňovejch stěnách v Děčíně, o komunistickejch praktikách Povodí, který si dovolilo zveřejnit jejich jména, když se jim podařilo zastavit stavbu, pak přešli na obdivuhodnýho kubánskýho vůdce a nakonec řešili napojení internetu jako nejdůležitější součást novýho bytu, řekl jsem jim, že bejt v opozici, je velmi snadný, ale ať zkusí něco vybudovat, třeba nemocnici a jestli výsledkem snažení bude po všech demokratickejch ťafkách úřadů, obyvatel a sdružení škola v úplně jiným městě, že budou dobří, označili mě padesátiletým dědkem, já jim oplatil, že neočekávám, že oni vydělaj na můj důchod a byl jsem rád, že vlak vjíždí do Lípy a moje cesta vede dál, před nádražím měla čekat Hanka s fárem, ale někde se zdržela, naštěstí už svítilo slunce, tak jsem si dal klobásu, opřel se o bágl a pozoroval, jak se v louži v protisvětle koupají vrabci, zatímco na točnu se sjížděly modrý dodávky s večerní poštou, kolem bistra se sešla parta nezaměstnanejch zevlů, zdravili se s nefalšovanou radostí v očekávání nekonečný víkendový pitky v zahrádkářský kolonii a jejich přátelství zdálo se upřimnější než těch chytrolínů z dobrejch rodin ve vlaku, prej dědek, byl jsem rád, když mě Hanka naložila a jeli jsme zas dál vstříc Ráji,prstnatec.jpg zkráje jsem pindal o hradech a lidový architektuře, ale protože Hančin revír nemá hranic, postupně jsem dostával lekce, jak má vypadat dobrá louka, na kraji Osečný dokonce zastavila z plný jízdy a ukázala do louky, támhle je Prstnatec májový, povídám, cóó?, no orchidej!, to teda čumim, prej na každý dobrý louce něco roste, budu muset dát drobet samostudia, tyhle chytrý holky, to mám rád, pocourám s Barčou po loukách ve Středohoří, aby z ní nevyrostla jen koza, ten sjezd serpentýnou pod Frýdštejnem miluju, když vyjedeš z lesa a otevře se výhled do údolí na Panťák a Sušky, vždycky mě to vezme, jakoby člověk přijel do světa s jinou perspektivou, oba skalní hřbety od Jizery stoupaj a se vzdáleností mohutní, to dodává Malý Skále rozměr divadelní scény, na parkovišti u Žlutý plovárny už pobíhal mezi auty Rasta a zval nás radostně do Sokolovny netuše, že divadlo začíná, zdánlivě banální zápletka s dvěma stejnýma dárkama k třicátinám roztočila absurdní drama stejně pitomý, jako Hrubínova Srpnová neděle umocněná dávkou alkoholu a bigbítu,  závěr prvního jednání se mi noří do mlhy, ale vzhledem k tomu, že jsem se opil s Rastovou mamčou, na záchodě zjistil, že máme v Děčíně společný známý s místním radním a že jsem si potykal s volební komisí, tak dopadl slušně, tak nějak do ztracena v očekávání dalších dějství, ztratil jsem taky Hanku, Johanku a Chomajdu, kterým jsem se nechtěl motat do jejich vyšší dívčí, nakonec jsem našel spacák tam, kde měl bejt, Hanka už spokojeně dadala, druhý jednání začalo ráno poklidně, slunce roztápělo chuchvalce mlhy nad řekou, strakapoudí páreček se čile staral o řvoucí droboť v dutině vrby, stejně tak Ali s Káťou ve svým stanu, až příjezdem plejboje s dodávkou s nápisem Horolezecká stěna Sobotka se děj posunul, představitelka hlavní ženské role se chopila nečekané příležitosti a tradá s použitlnějším kamarádem do Rokytnice, pomohli jsme na sále porovnat uskladněné židle a stoly, aby tu mohla proběhnout večerní narozeninová trachtace,P1010059.JPG Rasta se pomalu začal stavět na nohy a děj začal nabejvat normální formát, Jeskyňky unesly oslavence na narozeninový splutí Jizery až k Dlaskům do Dolánek, tvrdošíjně jsem trval na lezení, když už jsme sakra tady, naštěstí Landspéro a Jana jsou trefený skálama stejně, tak jsem jim dělal celej den křena, donesli jsme bágly až na samej konec Sušek pod Bábu a tam ve větříku čekali, až z nás vyprchá zbytkáč, všude bylo plno lezců, jak sem vyrazili všichni při prvním sluníčku po deštivým tejdnu, na Velkou plotnu se držela fronta, odevšud zněly hlasy a cinkání cajků, zadem pod náhorkama jsme se pomalu vraceli dolů a popolejzali po předskalích, Landspéro bouldroval, docela mi občas naháněl husí kůži, ale když to přežívala Jana, tak jsem držel kušnu, občas jsem zmáčk ňákej vobrázek, teprve v pozdním odpoledni, když jsme se docourali k náhorce Vlajkový a už nebylo kam ustupovat, jsem řek: Když to vylezem, nikdo nám nemůže vytknout, že jsme tu nebyli, takže jsme se konečně vybalili a přezuli, mě stačilo vybát se při jedný cestě a zase jsem se chopil foťáku, slunce se začalo sklánět za Frýdštejn a nasvítilo krásně západní stěny Sušek, po přelezení náhorních směrů Landspéro začal uvažovat o cestě přes dva kruhy středem západní stěny (Štíhlá linie VIIIa), ale naštěstí včas uhnul na hranu od Čihuly a já mačkal dokud byla ve foťáku šťáva, sešli jsme žíznivý po hřebínku až na silnici a za chvilku už jsme se nacpávali u Boučků segedinem a prolejvali to kofolou a pívem, pomalu se začalo smrákat, z nitra sálu sokolovny začalo lákat ladění kytar a herci z Horce se začali scházet k závěrečnýmu dějství komedie, v jednom rohu Kapuleti v druhým Montékové, vprosřed sálu samotnej Rasta, vepředu nechápající kapela, vzadu naštěstí bar, v kterým nalejvali dobrou náladu a zbytek vytěsnili Maršálové a taneček, Rasta dostal obrovskou těhotnou kremroli a bouldermatku, která společně s tou druhou od Háni byla původce tý vysoký psychlogický hry, podle Rasty bouldermatek není nikdy dost, tak snad si jí v pokoji užije, pak se mi stalo to štěstí, že jsem se opil a lítal od jednoho k druhýmu a měl radost, že jsem, že jsme a že se máme rádi, asi tý lásky byl plnej sál, protože se sem vodevřeným požárním únikem přidávali kolemjdoucí, zase se tu motaly císařovny z volební komise, přibyly tu vodačky, potápky, angláni, psi, dreďáci i vesničani, na stolech se hromadily vajgly, sklenice, flašky a umakarti, najednou koukám, že skáču slečenej do půli těla a řvu Háájvej tuhel! Háájvej tuhel!, dupeme po sobě s Krchem, Lahváčem, Oldou a Rastou, tyhle vesnický tancovačky, nad ně na světě není, pak někdo řek, že Jyrka šel vod válu, pak někdo přes mobil zjistil, že ještě né a za chvíli zase, že jó, no houpačka, jakpak né, no a když jsme byli v nejlepším, tak Bauer řekl DOST ! Chvíli mi syčelo v uších, pak jsem vyšel na vzduch a nějak se doškobrtal na parkoviště u Žlutý plovárny... ráno bylo dost kalný, ale postupně jsem proved rebordelizaci matroše i pajšlu a hlavy, nad ránem se přehnala bouřka, asfalt začal vysychat, polívka bublala na vařiči, psi nás olizovali a evidentně měli radost, že pojedou domů, Hanka usoudila, že už může, tak jsme se rozloučili a vyrazili nazpátek, tyhle Rastovy třicátiny byly poučný, všim jsem si, že z konce Sušek od Báby jsou přes Besedice vidět Trosky, toho jsem si nikdy nevšim, taky jsem si uvědomil, jak jsem starej, většině lidí z Horce se láme život jako mně, když byli kluci malý a dělaj stejný voloviny, ale co jim budu povídat, copak se mám teď špatně, vůbec ne, člověk nikdy neví, co ho na tý cestě čeká, hormónů ubejvá a kil přibejvá, v Lípě na nádraží mě Hanka vysypala a prej dělej, třeba ti něco zrovna pojede, šoural jsem se na perón a v hale se kolem mě přehnala parta trampů v maskáčích, zůstal za nima odér potu, prdů a kouře, naskákali do posledního vagónu, zeptal jsem se průvodčího, jestli jede do Děčína, za dvě minuty, tak jsem mu řek, ať na mně počká, že si koupím jízdenku, počkal, tak jsem si přised k těm čundrákům, už měli načnutou plechovku vepřovýho, ale neměli chleba, tak jsem zalovil v kletru a vytáh suchou skývu, co jsme na ní s Hankou od pátku spali, panečku, jak chutnala, jel bych s nima až do Mostu, ale co by tomu řekla moje mladá paní, mladá paní v plný jízdě...

zatisi.JPG

by Josef Novotný last modified 2010-06-19 10:02

..dál vstříc Ráji

Posted by Fáborkaat 2010-06-19 11:23
No čekal jsem, Jacku, na těch pár slov o lezení na Suškách, jako na smilování. Těch slov je nakonec více než toho lezení, ale zase jsi to smrsknul, a pěkně, do jedné věty. Sakra, nechtěl bych dělat větný rozbor.

Stává se teď ze mě doma pěkný závislák. Na internetu. Už si fakt zakazuji na něj chodit. Otevřít stránku HORCE smím maximálně 3x denně. Jsem pěkný chudák, když musím číst dokola staré příspěvky a občas kouknu na fotky, jak se snaží mladší krev "jen" bouldrovat.
Za takový článek jsem tedy tady opravdu velmi rád, mám co číst. Ikdyž se hodí spíše do škatulky "romantické prózy".

Rasto, ty kluku ušatá, proč jsi si půjčoval průvodce, když jsi šel raději pádlovat? Ty, kterej si teď tak nabušený a svaly na tobě jen hrají. Kromě Péra s Janičkou(dobře jste bušili na Vlajkové), se nikdo nikam nesápal?
Čihulovu spáru VIIc a jsem lezl se Zábou před dvěma roky (chtěl jsem napsat před rokem, ale je to sakra už dýl). Pěkná cesta a když se leze, tak jak má, je docela odvážná.

Tak na cesty!

Malá Skála

Posted by Aleš Podivínskýat 2010-06-19 11:33
Pěkné počtení. A ta závěrečná fotka.....zupa.

Blesk, který není z čistého nebe

Posted by Hankaat 2010-06-21 07:58
Blesk 31.5.
Šok! Rasta dostal 2 bouldermatky!
Roman Líbal pádloval! My víme proč. Exlusivní reportáž z Malé Skály.
Urbanová: Spadla do potoka, který tam nebyl!
Chomajda s "jen" kamaradkou?! Snídaly spolu na asfaltu!
Šok! Pan ředitel Bauer zpíval!

:-)


Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System