You are here: Home Členové Jiří Novák Podzimem okolo Rače
Document Actions

Podzimem okolo Rače

Tak Zdeňku vydrželo to a byla to opět paráda! Tenhle podzim zatím víkendově vychází na jedničku. Asi jsme byli hodní , móóc hodní. Ráno sice již lehký mrazík, ale zas nebyly mlhy. A pak sluníčko a zase sluníčko. A nejen v sobotu, ale i v neděli. Kocáb prostě nemá pravdu!

   V sobotu ráno, ještě za šera, škrábu led z předního skla a vyrážím na barák. Zrovna dneska má přijít topenář dodělat rozvody /měly být hotové před měsícem/ a tlakovat topení. Snad to do dvanácti bude, abych se dostal na Rač včas.

    Nad obzorem se začíná červenat, vychází sluníčko. Než nakrmím zvířectvo, osvěcuje už celou nížinu a město pod námi.Vypadá to, že budeRač - barvy podzimu hezky, rosničkám vyšla předpověď a snad to vydrží. Klukům a Báře na Rači asi nebylo nejtepleji, ale skvostný pohled na nasvícené barevné stromy a skály v údolí pod bivakem určitě stojí za to. Jestli ovšem dlouho nekalili a teď nevyspávají.Ale asi ne, čeká je dnes  přece náročná trať 7.ročníku Kola okolo Rače.

   Tak je dvanáct , zdařilo se, topení topí. Rychle nahodit kola na auto, pobrat potřebné věcičky a jedem na Rač. Dubské údolí září všemi odstíny žluté a červené, parádní den. V Osinalickém sedle vidíme shluk aut a kluky, právě vytyčili trať.  Olda ještě jede na kole doznačit jednu odbočku nad Osinalicemi. Jedeme na místo startu k závoře u lesa. Vyndavám stolek a křesílko, prezentace začíná.Je tu míň závodníků než vloni, z loňského čela snad jen Pepa Šklíba. Trať je podle kluků dobrá, vcelku suchá, trochu víc neslehlého spadaného listí. Přesto se jeden z „hostů“, po cvičném projetí okruhu, rozhoduje do závodu nenastoupit. Sjezdy jsou prý moc drsné. Volá Zdeněk, omlouvá se, start kvůli práci nestihne, a tak za oddíl pojedeme závod vlastně  jen tři, nepoNa startučítám-li nově vyzbrojeného a  nažhaveného Michala Němce. Na první pohled nás jde poznat. Oproti postavám v pestrobarevných oblečcích s reklamou, prý vypadáme jak když jsme právě spadli ze skal. A to si ještě Olda zapomněl tretry a  přilbu nahradil apartní bekovkou, já zase cyklogatě /asi bude bolet prdýlka/ a Jirka K. na poslední chvíli dofukuje kolo a přemýšlí zda větrovku ano či ne. Hlavní startér Jirka Hainc nakonec zapsal do startovní listiny celkem 9 mužů.

   A je tu start. Chrti vyrážejí na trať, paparatzi Drchlík už na ně čeká u schodů před Pusťákem. Trať je opravdu suchá, ale v  listí to dost klouže. Zařazuji se na své místo jezdce z.z. Chvíli se držím  na dohled s Oldou, který do toho dneska zrovna „nedupe“, ale pak se mi do přehazky  dostává větvička a než ji vyndám Olda mizí mezi stromy. U prvních schodů házím rychlý úsměv pro press Drchlík a valím to dál, raději po svých. Přesto mě i ty  u velkých schodů zradí a jedu po prdeli, kolo se řítí na mě: Naštěstí se šprajcne o stěnu a nedopadne. Stáhnu ho, nasedám a kupodivu zbytek krpálu zvládám celkem bez úhony. Řítím se pPrvní schodyo cestě pod Pusťákem ve snaze trochu dohnat ztrátu, k mostku u mlejna. Ten je ale celý zatarasený traktorem s vlekem, musím počkat. Je to jasný, teď už to pro mě bude jen časovka jednotlivce.Aspoň se můžu kochat.

    Konečně přejeli, rychle přes mostek a po silnici na Zakšín. Sluníčko praží a ze mě, přesto že zatím to bylo skoro pořád z kopce, leje jako z vola. Proč jako, že, už  slyším nemístné narážky. No nic, rychle doplnit tekutiny minerálkou z flašky, na pivko v motorestu není čas. Ale bodlo by!  Míjím čerstvý pomníček vpravo u silnice, krutá realita, před pár dny se tu zabili v autě dva lidi od kluka z práce. Točím do luk. Krásný pohled jak ještě zelená tráva kontrastuje s pestrobarevným lesem, nad ním modré nebe s pár obláčky a do toho pere slunce. Ještě raději bych ale viděl někoho z jezdců, jako předloni Žandyse, aby byla motivace. Cesta je tvrdá a jede to dobře, za chvilku jsem v  lese. I zde je to v pohodě, dokonce je cesta, oproti minulým rokům, jaksi rovnější, bez koryt od tekoucí vody. Rokle začíná stoupat, přibývá opět i spadané listí. Pak už to nejde udejchat a tak opět po svých. Konečně jsem na horní cestě, šup na kolo směr Panenský hřeben. Po lehkém stoupání dávám pozor při sjezdu v lese, vloni jsem tady zapíchnul kolo až po osy do jílovité jámy, vylít z něj setrvačností a pak jsem ho nemohl dostat ven. Dnes se nic takového nekoná a cesta je v onom místě krásně vyspravena štěrkem. Asi nás čekali. A už je tu březové mlází a „konečně“ trochu bláta. Nic tragického, dá se to dobře prokličkovat při kraji nebo středem cesty. Vpravo za lesem je schováno Nedvězí, vlevo se objevují domky Dražejova. Dojíždím k silnici a valím na Nedvězí, pár houbařů kouká proč se tak honím, když je tak pěkný den. Zvoní mi mobil. No tak to je ta nejlepší chvíle, musím to rozjet abych se vyhoup co nejvíc do kopce, takže smůla. Smůla je i to že mi nechce naskočit nejmenší tác, zastavit nemůžu, už bych to ve stoupání mezi staveními nerozjel,  tak do pedálů. Dupu do toho, ale ještě stačím zachytit ,jak na zápraží, u chalupy snad jediného stálého a původního obyvatele obce, ze starého kazeťáku zpívá božský Kája „ Pojď ukážu ti cestu rájem…“ Že by mě chtěl nasrat? Ne, na to nemá. Konečně rovinka, rychle napít za chvíli přijde stoupák na Nedvězí. Míjím chalupu Evičky Pilarový, tady  kupodivu nezpívá nikdo, objíždím závoru a nevěřím vlastním očím, přede mnou na louce Olda. A jede taky nahoru. Posledním strmým výšvihem  vyvleču kolo na vrchol Nedvězí. Olda už tu vyzvídá na domorodci kde je studánka. Dávám mu flašku, mám vody ještě dost. Říká, že to není ono, že měl nějakou hrušku a má ňáký problémy či co. Já ostatně taky, hlavně s dechem, ale na druhou stranu tyPohled z Nedvězí panorámata, viditelnost je skvělá, a ty barvičky, na listech třešní a trnek na svazích kopce a vůbec všude okolo.

   Olda vyráží, já za ním, před odbočkou u ohrady se proti nám řítí barevné dresy. Že by kluci z Prahy byli až tak rychlí a najeli na nás kolo? Ne, jsou to ňácí turisté. Olda míří ke studánce, já to pouštím k lesu, ale bez vidlice to v těch drncákách mám co udržet, takže brzdy, jaká škoda, také pracují. Průjezd lesem, pedály v rovině ať nechytím o pařízek, je v pohodě, až na ten strom co tam leží tak dlouho / tady nás asi nečekali/ a musí se objet. Pak skalní soutěska, odbočka po blátě vpravo a překvapení v podobě záseku na cestě . Teď tedy opravdu nevím zda tady nás nečekali, nebo naopak čekali. No, ale dá se to objet svahem. A už šipky a dolů korýtkem do Osinalic. Sláva. K hřebčínu to frčí a pak asfaltoKoně za šípkyvý kopec. Šlapu a opět drnčí kolovrátek,  jak řetěz nechce spadnout na nejmenší tác. Ale už vím jak na něj, trochu nadhodit kolo zadrncat přes díru a je tam. Dobrý, tohle už dojedu. Za keři s červenými šípky, vlevo pod strání se pasou koně a jedou jezdci. To se jim to jede, když za ně jiný táhne. Kousek rovinky, zatáčka, poslední kopec k závoře. A je to, jsem tady, cíl. Jirka zapisuje čas 1:09 a pár drobných.

    Je to nakonec lepší než vloni,ač se mi to nezdálo, ale to jsem jel ještě druhé kolo. V cíli jsou i dva kluci v barevném, z dalších bojů je vyřadil prasklý řetěz a pochroumaná přehazka. Dojíždí Olda a balí to, není mu dobře. Bára mi říká, že Maru s Martou taky vyrazily na trať závodu. Vzpomínám si na mobil, je tam zpráva že jedou a fotí jezdce ve 2.kole za Zakšínem a že čekají na Jirku s Oldou. Olda je tady a Jirka se za chvíli taky objevuje, ale z opačného směru. Měl pád u Pusťáku, narazil a rozsekl si koleno. Na trati zůstává za roudničáky už jen Michal. Čekáme. Bára dává do placu  dobrý koláč s meruňkama. Opět mobil. Holky jsou na Panenském hřebeni a chtějí na Nedvězí. Tak mě to druhé kolo stejně nemine, cestu moc neznají a noční pátračka po roklích není v plánu.

    Pozor, pod kopcem se objevily dresy. Ano a už kolem spoleVítězové Honza a Davidčným projíždějí cílem kluci z Prahy Honza Hašek a David Janda. Zanedlouho se objevuje Pepa Šklíba z Račic a pak dojíždí i Michal Němec. Kousek někde zakufroval a štve ho, že je čtvrtý. Ředitel závodu má však pro něj velké překvapení a vyhlašuje na prvním místě 2 jezdce. Michal se tak posouvá na bronzovou placku. Kluci jedou do hospody dobrousit poháry a oficiálně vyhlásit výsledky. Je dobojováno, teda pro někoho.  Já vyrážím znovu na trať, posbírat značky a najít holky. Dojíždím je na Nedvězí, Marta už má docela dost, ale drží se. Z kopce už není takový rozhled, viditelnost se podstatně zhoršila. Navíc tu mobiluje borec v koženém oblečku, který to sem vyrval na motorce. A tak rychle pryč, do Osinalic. Lesem to jde docela dobře. Pozor meziDiplom skalami, objet zásek, sešup a  jsme u hřebčína. Sbírám poslední šipky, trať je uklizena. V kopci ještě nezbytné foto stáda koní umožní Martě poslední nabrání sil. K závoře dojíždíme, když se slunce schovává za obzor. Tak i dvě ženský na trati závod dojely i když, jak napsal Jirka, k večeru.

   Bereme zásoby a pivko a hurá do bivaku. Za chvíli už všichni sedíme kolem ohně. Je tu i Zdeněk s rodinou, který  přijel v  mezičase a přivezl zapomenuté diplomy. Tak je vše v pohodě. Pečeme buřty a jinak se občerstvujeme, bilancujeme, tedy kecáme. Jo, opět se dařilo, jedním slovem byla to zase PARÁDA!

V bivaku

    Takže díky všem kdo to připravili, jeli, povzbuzovali a fotili a  zase za rok nashle na dalším Kole okolo Rače!

______________________________________________________________________

Rajbas s písmenkem   V neděli bylo opět nádherně a tak jsme vyrazili znovu na Rač i s naší čubinkou Ajšou. Jirka s Oldou, Bárou a Jirkou H. mezitím upravili bivak a udělali novou lavičku. Přijel i Rasta, Landspéro, Zelinář s Čendou a vyrazilo se do Hrana za VIstěn. Skála byla suchá , kluci práskli několik pěkných cest a Jirka s Bárou začali s horovýcvikem svých psů. Našli jsme i nějaké houby. Spokojenost. Víkend se opět vydařil. Myslím, že nám nechyběla ani ta Japonka.

P.S. Omluvte případné nepřesnosti či chybičky, ostatní fotky budou časem v albu. Jirka 

Links
by Jiří Novák last modified 2008-11-03 09:29

Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System