Ráno se budím do mrazivého, ale jasného dne. Je to jasné. Jede se na píseček. Na Vlhošť. Je to blízko, jižní svah a poměrně dobré lezení v Dubských skalách. Včera v sobotu mi volal mlaďas Míra, zda někam nejedu, že by se rád přidal. Ve více lidech to je lepší, tak píši ještě Orbisovi a Chobotům a Oldovi a jdu na ranní kajáček. Kladná odpověď přišla jen od Orbise. U Oldy se v poslední době nějak nechytám. Možná dorazí  Rasta.

    Cestou klukům vyprávím, jak jsem dnes na vodě už fest omrzl. Zato je voda krásně čistá, promrzlá a rybáři mě až na výjimky znají a někteří i zdraví. Ranní kajáček bývá nejúžasnější. Když se zadaří, leží na vodě ještě mlha, hladina jako zrcadlo, kterou občas ze břehu protíná rybářův vlasec a nad řeku se zlehka valí dým z dokuřujícího ohniště z nočního rybolovu. Všude kolem ticho, jen to mé cák, cák, cák od pádla ruší tu radost z nového dne. Voda už není to co před měsícem, pěkně to studí. Hlavně na ruce.  No nevím, pánové B+P, zda Vás do Labe někdy doprovodím. Asi zůstane jen u sprchy a na vánoční čvachtačku půjdu jako vždy z voleje. V Úštěku nám zkříží cestu auto s oranžovým nárazníkem. Takový, štětkou natřený, nemá nikdo jiný než pan horolezec tělem i duší, Péťa Livonec. Ale možná mu začnu říkat Františku S. (Průša je úchyl.)

   Na benzínce chvilku kecáme, ale dnes si společně nezalezeme. Jsou z nich pro tentokrát kolisti a jdou šlapat do pedálů do okolí. V autě Rosťa říká, že má Péťa pěknou dcerku. Odpovídám: "ty vole, to je Lucka, jeho holka". Za chvilku parkujeme na louce pod sluncem nasvícenou Vlhoští, ale na kulicha to rozhodně je.  Do kopce se zadýcháváme a rozhýbáváme a zahříváme. Vybíráme východní stranu Soví stěny. Rozlézáme se ve  hvězdičkový cestě Soví hukot VIIb od Běliny. Je to při hraně a na pohodu. Když mi bylo asi to co Mírovi, vzpomínám si, že jsem se v ní při vyvádění klepal jako rosol. Nechápu. Kluci ji s přehledem vybíhají. Já je chci ulovit na nějaký hezký snímeček a tak jim ukazuji svoji techniku stromolezce na borovici po suchých pahýlech. Rosťa má strach o foťák… Přitvrzujeme a jdeme do varianty Na rozloučenou za VIII. To je již, hlavně nad 1K, sportovnější cesta. Kluci bojují a dávají! Je to dobré, dnes si pěkně zalezeme, ale pryč  ze stínu. Na sluníčku je něco, co není ani v novém průvodci. Začátek při hraně, obtížně přes dva kruhy, velké hodiny, travers do stěny ke 3K a přímo na vrchol. Je tu OS a Černá kočka od Martínka za VIII. Moc krásná linie v trochu sračkózním materiálu. Jsme prostě v dubkách. Když z vršku dojišťuji bojující kluky, vynořuje se jak fantóm Čermy a dole k nástupu dofuněl i Karel Vondruš. U aut pod kopcem na louce je najednou nějak moc lidí. To přijel vydýchat včerejší kalbu i Myhal, Jirka Cetl a další. Nejdříve pouští s dětmi draky a za chvíli taky vyráží sem k nám nahoru. Nakonec nás tu je jako psů. Aby ne. Kdo by odolal. Je opravdu nádherně. Listí na stromech zabarvené snad do všech barev, zoraná pole, louky ještě zelené, obloha modrá a na ní krouží několik dravců. Že by supi? Já, jako dlouholetý člen roudnického ornitologického spolku, nejsem schopen rozeznat cože to je za fógly. Chvapil, ten by mi dal. Je to ostuda, musím se to naučit. 

    Přesouváme se na masív Dlouhá stěna a vybíráme poslední cesty. Jsme tu dnes opravdu na pohodu a nemusíme vytvářet žádné rekordy. Lezení je krásné, ale hlavně jsme našim ženám slíbili, že dorazíme domů včas. Já, abych si nerozházel to co jsem teď tak těžce sestavoval a Orbis, jako rozumnější, sbírá klaďáky stále. Asi preventivně. Mírovi, tomu to je naštěstí ještě jedno. 

   Kluci lezou  Černou stěnu  VIIb za Karlosem, který lehce hópnul nad prvním. Zvládají to bravůrně. Škoda že se konec sezóny chýlí ke konci. Docela jim to jde a Mirek je správně zapálený pro naši věc. Já si lezu hned vedle lehce nadhodnocenou Černou plotnu IX (fotka je i v průvodci na Dubské) a na úplný závěr pokouším štěstí v IXc Qvimsa Cruz. První tři kruhy dávám, ale nad třetím dvakrát padám. Takže nedávám. Škoda. Ten první pokus byl hóódně nadějný. Mohl být kvalitní OS, takhle je prd. Končíme. Roman už nedorazí. Je něco málo po třetí a ruce bolí, ale hlava a dušička září do okolí. Paráda. Jen více takových dní.

   Co to zopakovat příští neděli v Ostrově? To platí pro každého, kdo si chce v podzimním světle zalézt. Já tam budu nejspíš již od sobotního večera. Je naplánován cyklistický přejezd Krušných hor a cíl je Pod Císařem. Start je v pátek ráno. Kdo by chtěl jet, informace poskytnu. Já se ovšem připojím až v pátek večer nebo v sobotu ráno. Pracovat se holt musí. 

    Neváhejte a hurá ještě na skalníky. SAVANA

P.S. Jen ještě ukázka, jak bych chtěl vypadat po šedesátce.

Těch 14 dní doma to docela dřelo, ale stálo to za to.

U.P.S. Kdybych nebyl blb, článeček byste si přečetli již včera. Jóó, kdybych nezapomněl uložit…