You are here: Home Členové Zdeněk „Zdéna“ Němec Sportovní činnost v roce 2009
Navigation
 
Document Actions

Sportovní činnost v roce 2009

HORCE mělo v uplynulém roce 2009 44 členů. To je již slušný počet na to, aby se v oddíle něco dělo a já musím, k radosti své, říci, že se toho dělo dost.


kruhAle ta velká skupina z Vás ještě horolezce nedělá. Horolezcem se může stát ten, kdo naslouchá radám zkušenějších, učí se, cestuje, leze, přistupuje pokorně ke svým cílům, je ohleduplný k přírodě, krajině a má někoho, na koho se může spolehnout. Na druha na laně, na kamaráda. Proto vše tu je náš oddíl. Není nutné, aby všichni byli se všemi kamarády, ale jistě tu jsou lidi, kteří rádi poradí, pomůžou a to přátelství může vznikat.

Horolezectví je hlavně sportem individuelním, nebo sportem dvojic či menšího kolektivu. Výběr lidí bývá kolikrát klíčový pro úspěch. Za úspěch můžeme považovat zdolání hory, vylezení cesty, ale největší úspěch je vracet se domu živý. Proto tu je HORCE. Nejsme nejchytřejší ani neomylní, leckdy taky nevíme a stále se učíme, ale ten kolektiv Vám pomůže se úskalí našeho sportu rychleji naučit.

Za celý loňský rok se nikomu nestalo nic vážného!!!

Sportovní část:

ilustr1Z kraje roku vyhlašuje Deník Litoměřicka anketu o nejúspěšnějšího sportovce okresu. Kategorii veteránů vyhrál náš Toník Zíma. Za prvenství v seriálu závodů O krále Českého středohoří.

Zbyněk Lebduška byl v lednu  se svými kámoši v Jižní Americe v Argentině. Rozhlédl se do údolí z vršku tří vrcholů. Z nejvyššího bodu v Jižní Americe z Aconcaqua 6962 m.n.m. Dále z Marmolejo 6108 m.n.m. a ze San Jose 6800 m.n.m. Za tyto úctyhodné vrcholy dostal Zbyněk ocenění v naší celoroční soutěži. Vítěz v kategorii Hory nad 4000 m.n.m. Po právu mu náleží hlavní cena Výkon roku!

Tomáš Frýda s kámošem Seanem ze Skotska popolézal ve Wadi Rumu v Jordánsku. V tom pouštním suťovisku vylezli několik kvalitních vícedélkových cest, do 200 m., štandy budovali vlastní, často dojišťovali vlastním materiálem. A také absolvovali neplánovaný bivak ve stěně…skokani

Jirka Krejza, Zelinář, Landspéro a Fábera vyrazili v únoru do Rakouska do Maltatalu. Přesto, že nejsme v této disciplíně nejzkušenější, vylezli jsme 200 m ledopád za WI 4, 400 metrový led za WI 3, 270 metrový led za WI 4 a v sektoru Columbus kolmé ledy s horním jištěním, vyšší klasifikace WI 5. Předseda si na závěr střihnul odspodu 50 metrový kolmý rampouch za WI 6. Za to mu čecháčci z Moravy ukradli u nástupu péřovku z Gashe. Pochvalu zaslouží kluci, Zélí a Landspéro. Metodicky správně zřizovali štandy a nebáli se v tom sedět.

Horoškola ve Svatoškách byla pro total nepřízeň počasí zrušena. Nakonec proběhla o týden později za krásného počasí na Bořni. Z nováčků scházel jen Miras. Ostatní si zasloužili vlastnit průkaz ČHS. 

 Zélí se svou Bárou jeli o velikonoce do spodní části Franken Jury, až k řece Dunaj. Zde pod odborným dohledem Jaromíra a dědka Hubky vertikálně vzpínali. Fábera byl v Juře také. S partou tepličáků o Velikonoce a pak ještě o svátky kolem prvního Máje. Jen podstatně severněji. V okolí městečka Betzenstein. Nejtěžší vylezená cesta za 8+ UIAA. Za dva víkendy jsem zde vylezl 58 cest. Ta síla získaná zde se jen tak neztratí.

Víkend kolem Svátku práce je oddílovka, Skalák. Tak je to alespoň napsáno v plánu akcí. Skutek, jak se taky stává, utek. Navštívit srdce Českého ráje, Hruboskalsko, se podařilo jen Jirkovi Novákovi, Jirkovi Krejzovi s jeho Bárou. Víc ani ťuk. Někdy to prostě nevyjde. Jirka v doprovodu Jirky staršího se zde však činil. Vylezli klasické cesty zhruba sedmého pískovcového stupně na zdejší dominanty. Na Galeona, na Bránu, na Podmokelskou a na Kapelníka! Zde se železem docela šetřilo, a tak lezci musí používat k dojištění často smyce. Vylézt zde cestu má proto i jinou hodnotu. Hlavně za to, že Jirka dlouhodobě prokazuje odbornou zkušenost a za krásné klasické výstupy ve Skaláku si vysloužil ocenění Lezec roku.

Nutno podotknout, že jaro je v plné síle, pískovcové skály jsou suché, a tak se celkem pravidelně jezdí lézt i doma. Rač, Rájec, Tisá, Ostrov, Labák. Nejpilnější je Landspéro a nováček Honzik Rejf. Nerad bych se někoho dotknul, ale tito jezdili asi nejčastěji. V Rájci spali snad každý víkend.

Kreutzberg. Nemůžu se nezmínit o této nově otevřené oblasti nad Litoměřicemi. Největší podíl na tom mají naši Zelinář, Landspéro a dědek Hubka. Sekundovali jim i Olda K. a Rasta. Oblastička je to příjemná na všední den po práci. Výborně odjištěná, možná až moc, a tak si získala hned velkou oblibu. A to nejen z řad HORCE. Kluky zkrátka baví dělat ťuky ťuk.

V květnu se ještě uskutečnil další výjezd za hranice. Do Rakous, do Hollentalu do vápencového údolí nedaleko pod Vídní. Přítomni Zelinář, Ivan Žalud, Landspéro, Olda, Jirka Kr a jeho Bára. Zde se jedná hlavně o vícedélky. I přes 300 m. Klasa se pohybovala kolem 6 UIAA. Cesty jsou solidně zajištěny borháky. Je to horský charakter, mohou padat kameny, a i proto se zde musí lézt na dvou lanech zároveň.

Začátkem června je fotbalový turnaj v Ádru. Již podruhé se zde v Ádru snažíme čutat do balonu. Z oddílu to jsou Brůžik, Olda, Chobot ml., Žebro, Fábera a Miras. Doplnili jsme to klukama co chodí s námi na gympl do tělocvičny. Týmy byly rozlosovány do dvou skupin. My tu naší s přehledem vyhráváme a utkáváme se s druhým ze skupiny „B“ s domácím Altan teamem. Porážíme ho 1:0. Ve finále na nás čeká LK Prachov. Po boji a po prodloužení je stav bezbrankový. Rozhodují penalty. Bohužel více štěstí měli prachováci. Jsme druhý, přestože jako jediní jsme nedostali žádný gól. Doprovod a diváckou kulisu na akci nám dělal klan kolem Chobotů, KyselůVítězové a Orbise.

Tisská 24 hodinovka. Naše dítě. Letos nám nepřálo počasí, a tak se původní termín přesunul na víkend další na první víkend v červenci. Ale ani tentokrát to nebyl ideál. Ale odstartovalo se. Zaregistrovalo se 13 dvojic. Za HORCE pouze Rejfik s Landspérem a já s neratovičákem Íťákem. V sobotu kolem poledne se přihnala bouřka a ukončila dění. Vyhlásily se dosavadní výsledky. Vyhráli jsme my s ET za 40 cest a 880 bodů. Druzí skončili Pískomilové Franta Čepelka s Wondráčkem za 34 cest a 626 bodů. Kluci se musí příště více snažit. 19 cest, ale jen 144 bodů. Večer proběhl pohodově v Refu. Představoval bych si z oddílu vyšší účast. Jen nevím, jestli někdy nějaké příště bude.

InKříždiáni v Alpách. Fábera – náčelník a Čejen Honza Vojta vyjeli koncem července do Berchtersgardenských Alp na Groser Bratchenkopf. Středem stěny vede 28 délková cesta s kilometrovým převýšením oklasifikována za 7 UIAA. Přes počáteční bloudění se nám stěnu podařilo prostoupit za dlouhých 12 hodin na laně. Vrchol dobyt v 21 hod. Za posledních tři roky touto cestou vylezlo pouhých pět dvojic, včetně naší. Sestup nám trval dalších 5 hodin a celá ta anabáze dlouhých 19 hodin stálého zápřahu. I na tento výkon pamatovala hodnotící komise. Oceněno v kategorii Hory do 4000 m. n. m.

Zde se sluší vzpomenout i na Zbyňárovy a Zelinářovy skalní Alpské výstupy. V průběhu léta vyjeli dvakrát. Jednou do Gessause Alpe na Biskupskou čepici. 450 metrů a klasifikace 5 UIAA. Podruhé na Kalblink v severních vápencových Alpách. 600 metrů za 6+ UIAA. Tyto zkušenosti získané v horách jsou k nezaplacení a je vidět, že si tato dvojice sedí.

Družstvo Olda Krejza, Landspéro a Honzik Rejf vyjelo na vápno do Itálie. Navštívili sportovní lezecké oblasti, Arco a Finále. Hlavně to Finále si kluci pochvalovali. Co lezli,  nevím. Fotka ani žádné info není k disSeina a Notre-Damepozici.

Koncem srpna jela celá rodina Němců do Francie. Týden jsme bouldrovali ve Fontaneibleau. A podotýkám, že všichni. Market, ta si na to jen sáhla, ale děti lezly poctivě. Sebraly mi maglajz pytlík a řádily na šutrech v okolí. Nejtěžší boulder jsem dal za 7a+. Ze začátku jsem měl co dělat v šestkových krocích. Je to holt bouldrová klasifikace. Potkal jsem tu a prohodil zdvořilostní frázi s místní legendou, Jacky Kodoffe.

VavřinecFilmový festival outdorových filmů v Teplicích je tradičně poslední prázdninový víkend. Na filmečky a taky za lezením se vydala poměrně početná skupina. Jirka Novák +2, Hanka Urbanová, Honzik Rejf, Štěpánka a Michal Hauptmannovi, Líba Jandová, Chomajda a dědek Hubka. Kromě kulturních a hospodských zážitků se také bylo na Křížáku. S lanem a s lezačkama. Dědek se osvědčil, jako správný radil. Tak jako vždycky. Honzik vyvádí cesty na písku, i VIIc.  A Hanka směle burácí za ním.

Výletů na písky a na šutr je dost. Spousta lidí jezdí tak, jak jim dovoluje volný čas. Nezřídka se jezdí i v týdnu. Ty oblasti jsou prakticky stále stejné, Dubské skály, Labské pískovce a šutr ve středohoří, ale i ve středočeském kraji. Udělaly a dodělaly se prvovýstupy na písku, ale nejvíce na kameni. To úderníci Zelí s dědkem stále běhají po kopcích, objevují, pak vrtají, culí se a jsou tajemní. Zase vzniká nějaká oblastička. I takové činy má na svědomí HORCE. Část jisticího železa platil oddíl. Naprostou většinu si však hradí sami prvovýstupci. Ocenění za tuto práci se Pavel Tůma alias Zelinář dočkal na vyhlášení celoroční soutěže v kategorii Volná.

V říjnu jel Míra Jelínek se svými známými na zájezd autobusem do Chamonix. Na nejvyšší vrchol Alp, Mont Blanc 4810 m.n.m., se bez větších problémů dostal cestou Gouter, kolem chaty Valot. Jako bonus si odškrtl i další Alpský vrchol, Dome du Gouter 4304 m.n.m.

Jickovická 24 hodinovka. Závodit na Vltavskou žulu jel Landspéro s Honzikem a s Hankou, která závodila s jedním z pořadatelů, s Ondrou. Výsledky jsou neznámé. Kluci vylezli asi 10 cest a Hanka s kolegou 9.

V říjnu tradičně závodíme na horských kolech v závodě Kolo okolo Rače. Letos jsme se VIII. ročníku nedočkali. Pro absolutní nezájem jsme akci zrušili. Neviděl bych v tom nic negativního. Závod si své odbyl a dospěl do stavu klinické smrti. Je na čase vymyslet něco jiného, ale ne za každou cenu. Těch volných dní má každý málo a plán akcí byl moc nahuštěný. I zde platí „méně bývá někdy více“.  

Říjnového zájezdu na Korsiku se účastnil Jirka K. se svou Bárou, Zelinář s tou svojí Bárou, Olda a Jana z Prahy? V klubu Na Dubině si půjčili vícemístného transportéra a všichni pohodlně a pospolu dojeli a prokřižovali tento ostrov. Hlavní činností byla lezení a koupačka. Nic bližšího mi není známo.

V jeskyniTurecko. V půlce listopadu odlétáme ve složení Miras, Fábera a teplický Špágr. Navštívili jsme tyto tři oblasti. Geyikbayiri, Akyarlar, Olympos a strávili zde 19 parádních dní, z toho 14 lezeckých. Vylezl jsem 84 cest, Špágr o něco méně a Míra asi 30. Hleděli jsme hlavně na čistotu stylu. Cestu si nezapíšeš, když si v ní sedneš nebo spadneš. Stávalo se, že jsem cestu musel lézt třeba pětkrát dokola, abych to měl v kuse. Lezli jsme na OS (neznámá cesta, žádný pokus), na RP (už jsem ji lezl), na PP (je v ní jištění předem, expresky). Miras vybojoval stylem PP své první 6c (Fr) v UIAA to je 7+ a v pískovcové klase VIIIc. Já se Špágrem máme na OS 7b+, v UIAA 8+ a v pískovcový Xa-b. Lezení zde nabízí obrovský výběr cest. Oblast je to velká, takže tu je vše. A dál přibývá. Nejtěžší cesty jsou zde také. Tak jako i nejlepší světoví lezci. V hospodě jsme se zdravili s Rakušanem Davidem Lamou. 3 místo na Mistroství světa v roce 2009. Turecko stojí za návštěvu.

O Mikulášském víkendu je v Ostrově kulturně společenská událost, Poslední slanění. Tato akce se těší největšímu zájmu všech členů. Ani letošek nebyl výjimkou. Už v pátek v noci proběhl nenáročný orienťák dvojic. V sobotu se kolem poledne scházíme pod stěnou u ohně, svařáku a guláše. Ve stěně visí připravené dvě dvojice lan. 40-ti metrovou Velkou Ostrovskou stěnu postupně slaňují všichni přítomní. Tímto aktem se pomyslně zakončuje sezona. Zbývá to náležitě oslavit, zapít a protančit v restauraci Pod Císařem. K poslechu a tanci hraje naše známá big beatová kapela Maršál Bazén.

chobotniceVyhlášení výsledků celoroční soutěže proběhlo v klubu Na Dubině. Jen je škoda, že za menšího zájmu členů. Běh na Radobýl a Desetkrát po stěně nahoru a dolu a hlavně ty oceňované výkony by si to zasloužily. Přesto to byl příjemný slavnostní večer. Z těch oceněných, které jsem tady doposud nejmenoval, to je Honzik Rejf a Míra Jelínek. Podělili se o titul Nováček roku. Oba projevují zájem a zlepšují se. Biker roku je potřetí za sebou, Zdeněk Lukeš. Je to jediná neokecatelná kategorie. Nikdo jiný nenajel  9000 km.

24. prosince, dopoledne, se ještě naposledy scházíme ve Veslařském areálu v Roudnici, abychom si zaplavali v Labi. Za ty roky, asi pět?, se z toho stává hezká tradice. Na břehu Labe se letos sešla odhadem necelá stovka Roudničanů. Tedy nejen Roudničanů. Otužilců do vody leze podstatně méně, ale aspoň má kdo tleskat.

Koncem roku ještě odlétá Landspéro s Rejfíkem do Španělska. El Choro je po léta vyhlášenou lezeckou sportovní destinací. U nás sníh a mráz, tam sluníčko a pohoda. Kluci však takové štěstí neměli. První čtyři dny jim propršely. Naštěstí se dá lézt i v jeskyních. Dočkali se všeho. Sluníčka i dobrých výkonů. Lezli 6c na RP. Po 12 dnech pobytu, už v novém roce, se vracejí.

 Tak to je asi tak všechno. Uff!

Určitě jsem na něco zapomněl, nebo někoho někde vynechal, něco opomenul. Tak mi to promiňte. Sám jsem překvapený, kolik se toho v roce 2009 odehrálo. Zřejmě slušný oddíl. Utváříme si ho my všichni, tak nepolevujte a čiňte se. Jen tak dál a hlavně ve zdraví se vracejte domů.

Předseda Českého horolezeckého svazu, Zdeněk Hrubý, se nechal slyšet, že: „cením si, že průkaz ČHS si někteří kupují hlavně z důvodu vyššího principu mravního“. Není vždy nutné ze všeho něco mít, hledat výhody. Doufám, že se naše řady nebudou tenčit, a že průkaz ČHS si koupí alespoň tolik členů HORCE, jako v roce 2009.

Zdar, náčelník.

by Zdeněk „Fábera“ Němec last modified 2010-02-22 01:27

Slušný oddíl..

Posted by Houbaat 2010-03-10 08:41
Pěkně, dámy a pánové! Solidní soupis..


Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System