You are here: Home Členové Zdeněk „Zdéna“ Němec Orpierre 2005
Navigation
 
Document Actions

Orpierre 2005

Je to téměř pět let co Olda, Rasta, Standa, Frýďák a Zdéna navštívili jižní Francii. 9.4. - 18.4.2005. V tu dobu web HORCE ještě nefungoval. Umístit sem na web něco, co má skoro historické parametry mě přiměl až Jirka N., když doporučoval Zelinářovi místa, kam by mohl jet na velikonoce lézt. Tak snad můžeme také něco nabídnout. Tedy jestli si já, dutohlav, na něco vůbec vzpomenu. Cancáky nevedu. Článek sice nebude mít tu poetickou úroveň, co články z Pravěku (opravdového), ale snad si vy, čtenáři, přečtete něco smysluplného.

Po dlouhé cestě přes Alpská lyžařská střediska přkluciijíždíme do města Gap, kde máme sraz s Tomášem. Ten sem měl dorazit z Lyonu z letiště. Cestou jsme se zdrželi. V nádrži, již na území Francie, došly PHM. Samozřejmě že benzínky zde přes noc nemakají, tak jsme museli nocovat a čekat přímo u silnice. Máme několik hodin zpoždění a Tomáš na nádraží, kde jsme měli sraz, není. Dovídáme se, že šel na stopa a míří do Orpierre.

Potkáváme ho několik málo kilometrů před vesnicí. Jdeme ještě na malou obhlídku skal a zjišťujeme, že ke skalám to je nedaleko. Kolem hřbitova, po klikatící se suťovité cestě a zeleně zarostlým svahem, to je k prvním borhákům deset minut. Jsme sto výškových metrů nad vesnicí. Hezké a větrné místo. Dnes však již nepolezeme. Je večer. Nakupujeme průvodce, víno máme ještě z domova a bivakujeme na nepříliš hezkém místě ve vesnici.  Malé parkoviště s potokem a probíhajícími stavebními pracemi se nám stává na několik dní venkovním domovem. Trochu oslavujeme náš příjezd a shledání s Tomem. Kempovat na divoko je zde samozřejmě zakázané, ale nikomu jsme asi moc nevadili, tak nás zde místňáci trpěli čtyři noci. Pak jsme se museli pakovat. Kempů je zde v okolí dostatek. Nejbližší je Prince d´Orange.

romanoskok Orpierre je malá vesnice obklopená a sevřená masívy ze super tvrdého šedého vápence. Skály zde tvoří uzavřený gigantický prstenec s vysokou koncentrací cest. Ty jsou kvalitně technicky zajištěny. Jak jinak. Převažují spíše lehčí cesty do stupně 6c. Ten potenciál je zde obrovský, takže na své si přijde i výkonnostní lezec. Je zde přes 300 cest! Dominantou je Quiquillon. Věž se stěnou vysokou až 170 m. Ční nad vesnicí do výše přibližně 1100 m.n.m. Vesnice je tedy poměrně vysoko položená v údolí hor Haute Alpes. Leží 150 km jižně od Grenoblu. Proto se také více hodí na letní nebo teplejší dny. I když v parném létě si to zde představit nedovedu. Oblast si získala věhlas i díky snadným a krátkým nástupům. Je tedy třeba počítat s vyšší hustotou lezců, ale ti se přesto v tomto oblíbeném místě rozmělní. Kemp s bazénem a tobogánem leží přímo naproti skalám a je otevřen od 1.4.-28.10.  Bazén až od 15.6.  V místě je nezbytný krám s lezeckým matrošem, info centrum, café restaurant, pizzerie a krámek s potravinami.

chobotniceNaše první lezené cesty byly hned z kraje začátku prstencového údolí. V sektoru Chateau. Postupně jsme zavítali do všech sektorů nad vesnicí. Do Cascade, Belleric a Quiquillon Teď, když koukám do Romanova průvodce, lezli jsme sice dost, ale většinou cesty od 5c – 6c. Moc jsme se nenadřeli. Ne vždy je nutné drtit čísla. Vím však, že se nám tam líbilo. Na druhou stranu pátrám v paměti, kde že se mi nelíbilo…

Asi nejhezčí sektor byl pod oldyšdominantou „Chichiliónem“. Sektor je jihozápadně situován a je i odtud nejhezčí výhled do vesnice. Ten vichr dodával pocit vzdušnosti a hodně exponovaného místa. S Tomášem  jsem si vylezl 150 metrovou cestu v tom nejhezčím místě. Diretissimou na Quiquillon. Původně šel s námi i Standa, ale  tři lidi na štand z BH nebyl ten nejideálnější počet. Tak se Standou někdy příště. Roman s Oldou drtili své šestky a docela jim to lezlo. Rasta se dokonce nebál padat a skákat…

Pátý den máme rest day a tak vyrážíme ke Grand Canyon du Verdon. Projíždíme přes hezké město Sisteron. Zde se leze na skály přímo ve městě, které spadají kolmo k řece Durance. Krásná čistá řeka s kamenným mostem. Již za římanů bylo toto město obydleno.

Verdon

Vtok

Je rest a nás je lichý počet, tak zůstává jen u čumendy a doplňování tekutin. Toto místo si zaslouží samostatný výlet. Jsem zde již potřetí, ale vylezeno zde nemám nic. Snad se dočkám. Pro turistiku je výchozí bod ideální Castellane. Zde je i spousta turisticko-sportovních kanceláří, které nabízí canyoning, rafting, kola a pod. Délka caňonu je asi 38 kilometrů. Já to kdysi šel s kámošem z opačného konce. Projížděli jsme Francii stopem a dál pokračovali do Španělska. Do kaňonu jsme si nevzali nic s sebou. Bágly jsme schovali. Vzali jsme jen becherovku a deku na „co kdyby“.  Kámošovi v půlce došly síly a my zde bivakovali. I díky té becherovce a další náhodné dvojičce, jsme na tomto opravdu krásném místě, strávili příjemnou noc. To byl rok 1992.

Pro lezce jsou zde lezecké oblasti hlavně u vesnice La Palud, která leží na hraně nad kaňonem. Odtud se do cest slaňuje a jsou to vícedélkové cesty. K řece to je i 400 výškových metrů. Vybírejte tedy cesty takové, na které máte. Od nástupového BH se dolů na dno caňonu slaňuje těžko a je to mnohdy ještě i několik desítek metrů. A pak hlavně obejít to zpět je záležitost na dva dny. Sektory jsou i dole z jihu u ústí do jezera u města Aiguines, tam co je ten most ke skákání. Je tam několik kempů a místo je dobré i pro dovolenou s dětmi. Koupačka v jezeře, loďo půjčovna, rybolov, kola, turistika a další. Teď, když jsem lazar, bych tam mohl jet vegetit, ale zase nechci být u Verdonu počtvrté a nezalézt si.

Buoux

buouxNeboli bjů a česky buksovice. O tom se nemá cenu ani rozepisovat. Je to kolébka sportovního lezení. Zde to „také“ (Fontáč, Jura, Arco) začalo. To slovo si pamatuji už z doby, kdy jsem ještě nelezl. Chodil jsem se trochu protahovat na bouldrovku do roudnické truhlárny Bohemia Art. Na zdech visel plakát z Buoux s Čadou a poslouchal vyprávění od Šrámka, Stehlíka, Matěje z Náchoda a Radka Ulmana (ten tam také chodil). To bylo po revoluci a po mé vojně. Byl rok 1990 a já začínal podnikat. Měl jsem na náměstí cukrárnu a celý rok točil italskou zmrzlinu a prodával dorty. Lezení ještě bylo a dlouho i bude na vedlejší koleji.

A teď jsme tady. Parkujeme na parkovišti a hned z křoví vybíhá chlápek, takový malý Bonapart, a před očima nám mává lejstrem, nařízení vlády, že spát a kempovat zde nesmíme! Snažíme se mu vysvětlit, že jdeme lézt, že jsme přeci taky horolezci. Copak na to nevypadáme? Ale spát jsme zde chtěli. No nic musíme potom vybrat něco víc ulitého. Škoda, bylo to hezké místo.

K lezení vybíráme sektor Fakir s obří stěnou. Abychom nmuchaebyli za úplný nýmandy, pokoušíme se lézt kvalitnější cesty. A docela to jde. Všem. S Tomem přelézáme cestu za 7a+ a další za 7a. Těšíme se na další dny. Jenže v noci přišla studená fronta a s ní i sníh. Docela fest toho napadlo a jsme pěkně mokří. Nálada je bídná. Opouštíme toto legendární místo a vracíme se zpět do Orpierre. Zde za 45 eur kupujeme nocleh v kamenném a komfortním  privátu. Sušíme cajky a nakupujeme chlast. Docela dost. Večer jsme se všichni zbořili jak zákon káže. Na to se nezapomíná. U týpka ve Vertical shopu každý nakupuje něco na památku. Trička, expresky a já parádní červené lezačky zn. Millet. Ty byly jedny z nejlepších, co jsem měl. Div, na to že jsme nakupovali v opileckém opojení.

Toma jsme další den hodili na letiště do Lyonu a my pokračovali domů. Najezdili jsme 3 500 km. Slibovali jsme si, jak zase příště někam pojedem. Ale to dopadlo tak, jak většinou bývá.

Ale není všem dnům konec. Snad.               AU REVOIR BEAU FRANCÉ 

 

by Zdeněk „Fábera“ Němec last modified 2010-02-04 10:07

Pár kopečků od zmrzlináře Fábery

Posted by Josef Novotnýat 2010-02-04 09:40
To se čte, jako když čokoládová poleva po zmrzlině teče. Zdéno, ty nám rosteš duševně. Ale není všem dnům konec. To je to oč tu běží. Neplačte, Henleine, však vy jim všem jednou ukážete!

Pěkný slohový útvar, tohleto

Posted by Rostislav „Orbis“ Opočenskýat 2010-02-04 10:45
No jasně že není všem dnům konec. Spíš bych řekl, že teprve něco pořádného začíná. Například život, ten vraj začíná po čtyřicítce. HORCE forever a více takových akcí!

Diky

Posted by Oldřich „Mesije“ Krejzaat 2010-02-04 14:01
Zrovna jsem si řikal že by nebylo špatný se během našeho jarního výletu do Francie, na některym z těchto míst zastavit a zalízt. Už se tam těšim. V Orpierre si pamatuju pár pěknejch 6aček. A Quiquillon se mi tenkrát moc líbil, tak doufám že si na něj letos i vylezu. Dik za report z pravěku. Až mě jímá nostalgie. Zdar

diky

Posted by Roman „Rasta“ Líbalat 2010-02-04 23:01
no teda nostalgie jak prase....taky si vybavuju par pěknech cestiček.. odzvlášt.. si pamatuju na ty pěkný dvou dílky , myslým že na kaskádě... Pravda , že ruce , ale nejvíc boleli s toho posledního večírku.. jak jsme si jak hovada dávali s Frýdákem celou noc páku... hi hi.fakt už je to pět let?...?

Krása

Posted by Kočkaat 2010-02-05 11:45
Jojo, taky se mi tam na podzim líbilo. Zdravím z jihu Čech.

skoropravěk

Posted by Hankaat 2010-02-05 13:37
Moooc pěkný, Standův účes nemá chybu, autorem byl Olda? :-)

Lac de Ste-Croix

Posted by Daniel (Praha)at 2010-02-05 19:05
Ahoj.
S potěšením čtu něco co se týká této části Francie. Je to prostě nej místo. Hory, voda, slunce, víno, cikády, oregáno. Kaňon Verdon je jeden z nejhlubších v Evropě. Až 7OO m. Jezero na konci je uměle vytvořené a jeho čistá voda s tyrkysovou barvou vyvolává u návštěvníků až závislost. Rád se sem vracím. Spal jsem minule v Camping Des Ruisses za 11 éček. Je to od toho mostu asi 5 km podél břehu směrem k jihu.
Fakt bjůty. Zdar horce.

Lac

Posted by Oldřich „Mesije“ Krejzaat 2010-02-06 10:37
Dik moc za info zacinam vicavic tesit.

doporučení

Posted by Fáberaat 2010-02-07 13:13
Ještě tady několik málo rad, kam se dá v okolí Orpierre zajet lézt. O Sisteronu jsem se zmínil již v článku. Je zde převážně plotnové lezení lehčího charakteru. Ale je tu i Volx pod městem Forcalquier. Od Sisteronu asi 15 km jižně. Dál lze pokračovat do Buoux a nebo k Verdonu od spodu přes jezero Lac St.Cr.
Tak plánujte, ale vidím, jak se Oldo vicavic těšíš.Pozitivní závist. Taky bych se těšil.
Plánuju proto na ty krásná místa výlet s rodinou na léto. Místo tradičního výletu k moři. Když to půjde lézt, tak i přes Fontáč. ET chce s rodinkou jet také. Tak kdyby se chtěl někdo přidat? No problém. Rodinka není podmínkou. A moře bude také a ne ledajaké. Azurové pobřeží, duli duli St.Tropé s četnickou stanicí a lezení nebo jen čvachtání u Cassis na Calanques. A k tomu to jejich červené....

Zde ještě odkaz pro inspiraci. A doufám, že až se vy, pardálové, vrátíte, bude zde na horce nějaké info s fotkama o výletě do Francie 2010.

http://www.lezec.cz/clanky.php?key=5867
http://cs.euroclimbing.com/?p=2480

P.S. Od nicka Daniela se mi líbil termín ...čistá voda s tyrkysovou barvou vyvolává u návštěvníků až závislost.

Ulman

Posted by Dejvat 2010-02-07 18:01
S tím Radkem, to je pro mě překvápko. Co dělal v Roudnici? Byl všude a nikde, dělal všechno a nic a lezl famózně i když nikdy netrénoval.
Ulmič forever!

Ulmič

Posted by Fáberaat 2010-02-07 19:43
Radek Stehlík ho občas zaměstnával v truhlárně nebo v galerii, kterou tehdy Bohemia Art provozoval na Husáku (Husovo nám). Moc toho nenamakal, více vychlastal, ale jeho výrazná osobnost se nedala přehlédnout. Ve skalách taky. Jeho rachytické tělo neuvěřitelně lechce prostoupilo i silovými převisy. Technik od pána boha.
Rád jsem ho vždycky potkal a dost často to skončilo ošklivě v hospodě. Z jedné takové piatiky ve Žlebu mám fotky. Vypadáme tam všichni dost příšerně.
Jako vzpomínku na Radka, lezu teď každý rok, Bílou ligu IXa v Tisý. Nádherná cesta a velká legenda. Tu dělal s Ježourovým bráchou D. Smejkalem už v roce 1991 na Slona.

Ano, Radek forever.

ulmic

Posted by xxxat 2010-03-06 05:47
tak k tomu se pripojim.radek forever


Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System