You are here: Home Členové Zdeněk „Zdéna“ Němec Němci v Paříži a Fontainebleau
Navigation
 
Document Actions

Němci v Paříži a Fontainebleau

Letní prázdniny se chýlily ke konci a přestože si je mé dětičky náležitě užívaly, žadonily ještě o nějaký společný výlet. Čas, jak známo, plyne jako voda a možná ještě rychleji. Hlavně u těch dětí to je znát dvojnásob a já si je chci užívat teď, v době, kdy mě ještě poslouchají a kdy mají z mé přítomnosti radost. Natálka jde po prázdninách do druhé třídy a Máťa je největším mazákem ve školce. Připadá mi to opravdu nedávno co se Natka narodila a já hned z litoměřické porodnice spěchal na horolezecký sraz do Roklice zvěstovat všem tu radostnou novinu. Dnes je to ona, kdo u nás určuje kam pojedeme na výlet. Nevím, kde na to přišla, ale vidět Eiffelovku a Notre-Dame bylo jejím velkým letním přáním. Ani já, ani Markétka jsme v Paříži nikdy nebyli, takže to vlastně byl dobrý plán a všichni jsme byli natěšeni. Natka měla pro jistotu v záloze další místo, čím bychom ji uchlácholili, kam by ráda. Prý jedině do Milána, že prý Itálie je kolébka módy… Jsem zvědavý, kam bude chtít jet příště, nebo až ji bude patnáct. Máťa byl natěšený tak, jako tak, ten chtěl hlavně někam jet.

 

Na uliciNa cestu jsem si půjčil Caravellu od Hanky s Karlem z Voda-kamarád. Po tomto autě toužím. Komfortní, bezpečný, prostorný a i ekonomický vůz. Co víc? Snad jen ta pořizovací cena. Snad někdy příště. Aby se nám lépe cestovalo, vyndal jsem zadní třetí řadu sedaček a ve spolupráci s tátou Míry Jelínka jsem namontoval z OSB desek letiště.

Výsledek? Nemělo to chybu. Veškerá bagáž včetně dvou dětských kol byla uložena pod úrovní a my mohli pohodlně spát nahoře. Prostě úžasné. O takovém výletě jsem snil i v době, kdy jsem byl svobodný. Cestovat v pojízdném domově s lidmi co mi jsou nejvzácnější. Snad jen, kdybychom jeli na měsíc, byl bych ještě nadšenější. Že by příští rok Španělsko?


Euro Disney.Fantasyland

První zastavení bylo v parku inspirovaným kalifornským Magic Kingdom. Tento zábavní park leží asi 30 km východně od Paříže a rozprostírá se na ploše 600 ha. I na dálnici, na velké směrové značce, byla vyobrazena hlava Mickey Mouse. A to jsme prosím ve Francii, která je známá svým vlastenectvím a odmítáním angloamerických vlivů. Přesto vládne v parku čistě americký duch, ať už ve způsobu prezentace či hlavními náměty, jako je provinční americké město s hotdogárnou ve stylu baseballu třicátých let. Městečkem Divokého západu, nebo s hrdiny pohádkové říše Šípkovou Růženkou, Petrem Panem a kapitánem Hookem. Všude tisíce lidí všech věkových skupin a dětské atrakce na které byla obrovská fronta. I 90 minut. A to svezení, třeba v točících šálcích od čaje, trvalo něco málo přes pár minut.

V kempuV průvodcích psali, že být zde pouze jeden den nestojí za to, a že nemůžete stihnout vše. To je pravda, ale... Je zde celkem pět sektorů s jednotlivým vstupným. My měli zaplacen pouze vstup pro nejmladší děti nejvhodnější, do Fantasylandu. Stálo nás to 190 Euro na jeden den. Představa, že bych se  4x vracel do lidského mraveniště plného amerického kýče, mě mrazí ještě teď. Možná jsou zde lepší parky, třeba Discoveryland, věnován budoucnosti a velkým objevům lidstva. Ale nebudou-li děti někdy příště chtít, byl jsem zde naposledy.

Spaní jsme měli zaplacené v kempu nedaleko Paříže. Byl zde venkovní bazén a veškerý komfort – elektrika a hajzlíky a sprchy a bar s živou hudbou. Ráno bageta, večer olivy a vínečko a teplá, hvězdná letní noc. Už jen tohle za to stálo.


Paříž.

Seina a Notre-DameTam jsem se opravdu těšil. Jen jsem měl obavu, abych bez problémů našel centrum, bezpečně zaparkoval a neměl to daleko k nejznámějším památkám. Vše dopadlo nad očekávání. Parkovali jsme u Seiny u opery v Bastile. K Notre-Dame kousíček. Základní kámen katedrály byl položen již roku 1163 a dokončen v roce 1330. Tento klenot gotiky je 90 m vysoký a 130 m dlouhý. Zvláštností na svou dobu je opěrný systém a 13 metrové rozetové okno. Děti byly nejvíce zvědavé na legendární chrliče v podobě různých chimér. Mají to vykoukané z příběhů od Scooby-Doo. Celé to působilo opravdu majestátně. A to jsme byli na začátku. Dále Louvre, v němž se nachází jedny z nejvzácnějších uměleckých sbírek na světě (i da Vinciho Mona Lisa), a který má prý více než 40 km chodeb. Vše na mě působí rozložitě a nezastavěně. Ten volný prostor je krásný. Procházíme zahradami Jardin des Tuilerie, které jsou o třetinu menší než původní a přesto obrovské. Ještě nedávno zde bydleli Jean Cocteau a Jean Marais.Fontána v Louvre

Jdeme po Champs Élysées. Pod nohama křupe písek, na trávnících okolo sedí mladí, starší i staří lidé. Odpočívají, hovoří nebo jen popíjí vínko a čtou noviny. Možná sází na dostihy. Mě v uších zní syrová harmonika a chraplavé šansóny. Vždy když slyším policejní houkačku, vidím před očima dva pařížské zkorumpované policisty z Montmártru. Reného (Philippe Noiret) a Francois.  Cesta je dlouhá, a tak mám i takovéto živé sny. Musíme se však ještě dostat k atrakci největší a nejvyšší. Eiffelovce. Děti poslušně šlapou po svých, ale tempo se zpomaluje. Procházíme kolem známých památek za krásného počasí. Je horko a jasno. Obloha protkaná občasným bílým mrakem. Ideální na focení. Taky cvakám o sto šest a k tomu natáčím filmový záznam. Snad z toho někdy něco sestříhám.

Děti pod EiffelovkouKonečně stojíme pod nejtypičtějším symbolem Paříže, pod 320 metrů vysokou Eiffelovou věží. Žádná petřínská rozhledna. Monumentální, uhlazená a symetrická stavba z roku 1889, postavená ke Světové výstavě. Prý se natírá každé čtyři roky výškovými specialisty. Nátěr váží 40 tun. Zkusím jim poslat nabídku…

Paříž mě nadchla! Sem se jistě ještě vrátím. A snad na dýl. Neviděl jsem Montmartre, Latinskou čtvrť, nespal jsem zde a spousty a spousty dalších věcí. Přesto jsme nachodili přes 12 kilometrů, nakoupili dárky a suvenýry a vůbec se měli krásně. Matyášek se už však těšil do skal. A mě těšilo, že on se těší na to, na co se těším nejvíc já. Na les, na pískovcové šutry, na pohodu bez lidí, na piknik v trávě, na bouldering ve Fontainebleau.

 

Fontainebleau.

Neboli Fontáč. Je vlastně synonymem pro nejmladší a nejprogresivnější horolezeckou Natálkadisciplínu, pro bouldering. Je to pravděpodobně jedno z nejlepších bouldrovacích míst na světě. A není se proč divit. Vidět a nechat jen tak bez využití tuto přírodní nádheru by bylo asi hříchem. A i proto má zde lezení po šutrech hlubokou tradici, která začíná někdy v třicátých letech minulého století. Krajina rovná jako ta od Kolína, vyprahlá, a na pískovcovém podloží rozlehlý borový les s 39 sektory, kam snad obři dokutáleli malé, střední, velké a obrovské balvany nejroztodivnějších tvarů. Leze se po pískovci s jemnou hrubostí zrn, který umožňuje lezení na tření, po velmi malých lištách, dírách a oblinách. Nepřeberná řada bizarních kamenných bloků tvoří položené, převislé a kolmé pasáže nebo plotny a hrany jako kdyby je šílený sochař svým nožem ukrojil. Výška většiny bloků se pohybuje kolem 4 – 6 metrů, ale najdete zde i desetimetrové kamikadzoidní kolosy.

Bouldery, problémy, byly vytvořeny v tzv. okruzích Natka leze„circuits“, které mohou spojovat až sto a více boulderů. Okruhů je zde několik stovek a jsou barevně rozlišeny od nejjednodušších po extrémně těžké. Lezení těchto okruhů preferuje většina z místních lezců, „blesárdů“. Stejně jako jsou obdivuhodné až nepochopitelné gymnastické  lezcovy pohyby, je na tom i klasifikace. Principem podobná francouzské. Avšak pozor! O hodně krutější! Cesta sedmého, co povídám, šestého, a často i pátého stupně, je již velkým lezeckým výkonem. Hlavně pro nás Čechy. Výjimky (Mrázky) a Ufony (Ondry) nemám na mysli. Ve Francii, kde je horolezení i v osnovách tělesné výchovy základních škol, leze 6c kdejaký senior! Opět se mi to na vlastní oči potvrdilo.

Co s sebou? Lano, karáble a sedák nechte v autě. I když kolikrát bych byl za cajky rád. Zvláště při slézání. Postačí vám jen lezečky, kousek koberečku, magnézium s kartáčkem a bouldermatka. Ta pomáhá při doskocích a pádech, ale pozor, lano to není. Magnézium se běžně používá. Zde vůbec nepochybují o tom, že to je nejšetrnější z podpůrných prostředků. Nepsaným pravidlem je ho používat co nejméně a vždy pak použité chyty očistit kartáčkem. Také se hodí malý ruksak se svačinou, vodou a třeba vínečkem. To místo si piknik v písku úplně vyžaduje.

Máťa lezeA lezení samotné? Skutečný oříšek, zvláště pro toho, kdo je zde prvně. My vybíráme známé místo zvané Bas Cuvier. Je to hned vedle rychlostní silnice a parkoviště je plné aut. Také zde parkuje dredatý mladík se starým transportérem a z něj prodává veškerý horomateriál, včetně bouldermatek. Já, ač totální nebouldrista, si ji kupovat nemusím. Mám půjčenou z domova od Čermyho, tak jako mapy, průvodce a další informace - Čermy, díky.

Bouldermatka je oblíbená u dětí. Když si ji vezme na záda Máťa, vypadá to jako chodící matrace s nožičkama.

Mé seznamování s lezením zde je dost nesmělé a proto se snažím lézt tam, kde nejsou lidi. A moc to nejde. Vypadá to, že tu nic nevylezu. Po dvou hodinách snažení otevíráme s Marketkou lahvičku bílého a více si to tu rodinně užíváme. Děti jsou rozlítané po okolí a pořád něco zkouší. Vzaly mi maglajz pytlík a jejich ručičky jsou bílé až po lokty od té magické síly. Abychom se nehádali, Market šla k dredaři koupit nový a krásný a chlupatý modrý pytlík. Kartáček na čištění chytů dostala darem. Jsem nově vybaven, již dostatečně aklimatizován a snad i díky tomu kartáčku vypadám jako ostatní „blesárdi“. Začíná se taky trochu dařit. 6a bouldry již bez problémů lezu, ale chvilku to trvalo.

Na slonaPo vzoru ostatních stále dokola nacvičuji těžší boulder za 7a - Helikoptéra. A stále padám z vrcholového oblého chytu. Je to už docela pěkná výška. Přichází starší, asi padesátiletý zrzavý chlapík v doprovodu tří malých dětí a dvou seniorů o holi. Ti se posadí na židličky a koukají, jak se synáčkovi daří. Já koukám také, nebo spíše zírám. Všechny bouldry, co jsem já lezl dvě hodiny, tento borec vybíhá bez sebemenšího zaváhání, a asi tak za 15 minut. Jde přímo ke mně na Helikoptéru a ptá se zda smí. I tu s přehledem dává. Mé klíčové místo úplně vynechal a sáhl na chyt další a topuje. Jde hned vedle. Na 7c! Zvedá se za malý bočák, dlouhý krok do obliny, kterou chytá jako lištu a z ní na rajbasovou bouli. Tu chytá oběma rukama, volně spouští nohy, zanadává, udělá shyb a sahá do madla a opět neomylně topuje! Neskutečné.

Ostych i díky nějaké decce dobrého vínka jde stranou, klaním se a říkám:

  „Perfektní výkon“.

 On něco jako:

„Dnes je horko, je špatné tření, jsem zde s rodiči a mám málo času. Tak pospíchám“.

To jsem viděl.

Ještě něco vylezl, a tak rychle jak přišel i zmizel. Kouknu do průvodce a ten borec na titulní stránce je onen zrzavý chlapík. Místní legenda Jacky Godoffe!!! Žádný ořezávátko. Market mě uklidňuje, že jsem taky na titulní stránce toho dubského průvodce… 

Lezu chvilku s nějakýma Frantíkama. Asi stejná výkonnost. Více toho napadáme než vylezeme. Týpek drsňák, propíchaný celý xsicht, holá hlava a vzadu samozřejmě dredy do pasu. Padá z Helikoptéry. Buch a křup! Otevřená fraktura. Přisedá si ruku a kouká, že na něj kouká jeho kost. Docela hnus, velebnosti. Za chvilku je zde záchranka a rovnání a fixování přímo na místě. Ty zvuky ze sanitky nebyly příjemné. Jestli lezení s lanem není bezpečnější… Pro dnešek končíme.

Další navštívený sektor je Eléphant. Hned první balvan nápadně připomíná slona. A dál vidím slony další a slůňata. Opravdu. Všude nějaký chobot, uši, oblé prdele a hrubá sloní kůže. Také zde je dost lidí. I jedna parta asi deseti tak sedmdesátiletých důchodců, kteří si sem přišli jen popovídat. V termoskách čaj, chlapíci bafají kouř z dýmky a občas se některý snaží radit skupince mladých lezců. Rukama a nohama ukazuje jak to má mlaďoch provést. To místo je opravdu úžasné. Vzpomínám si na další, tentokrát americký sci-fi film - Cocon.

Mé děti jsou podle sebe již zkušení lezci a já je nemohu udržet na jednom místě. Stále Odpočinek v převisuněkam lezou a mám o ně docela strach, aby mi někde nespadly. Market je jako vždy v klidu, je vyvalená na sluníčku a chytá pozitivní energii. Je pohoda a už to i leze. Ruším svou ženu z relaxu, vrážím ji foťák do ruky, aby mě nafotila na pro mě těžkém, ale nádherném bouldru. Na 7a+ Haut de gamme. Je zde vše. Dynamický skok, síla, madla, převis, obliny, technika a vrchol!!!

Krásná tečka za zase úžasnou Francií.

Zbývá dojet do Roudnice. Zatímco já spím a odpočívám na zadním letišti, Market sama jede až za Karlsruhe. Tam ji střídám a zbytek valím domů já. 1100km za 11 hodin. Jsme doma. Hned druhý den jedu do Labáku prodat ty nakoupené bouldrové metry. A daří se. Ale to je už jiný příběh.

 

AU REVOIR BEAU FRANCÉ  - Natálka, Matyášek, Markétka a Zděnda.

 Děti na vršku

 

 

 

 

by Zdeněk „Fábera“ Němec last modified 2009-09-15 18:38

Pěkný mraky - pěkný fotky

Posted by Josef Novotnýat 2009-09-15 08:28
Hoši z titulních stránek. :-) Budu muset taky doma zabodovat, tohle byly dobrý mouchy jednou ranou.

Nádhera

Posted by Jirka Cetelat 2009-09-15 13:50
Krásnej článek Zdendo.Já byl loni ve Fontáči ale jen na jeden den protože jsem tam byl pracovně.Chrápali jsme normálně pod šutrama v tom sektoru Bas Couvier.Nikdo nás neřešil.Chystám se na to stejnym stylem s děckama a manželkou..takže asi příští rok...?Můžem to spojit.
Čus Jirka

já tam chci :-)

Posted by čermyat 2009-09-15 15:39
Koukám,že jste si to náramně užily.Kultura i lezení.Hezky napsaný.
Občas ty pády z vyšších bouldrů nejsou vůbec příjemný :-(

Němci v Paříži

Posted by Jirka Krejza "Lesní muž"at 2009-09-16 11:18
Pěknej rodinej vejletík a hezky napsaný. Tam jsem taky nebyl.
ahoj jirka

díkas

Posted by Fáberaat 2009-09-16 15:13
Jo díky za ohlasy. Ono se lépe píše o něčem, kde se mu moc líbilo.
A hláška "tam sem taky nebyl" je moc dobrá. Bohužel ji většina z nás používá dost často. Kde na to ti ostatní berou? Hlavně čas. Jak jsme Jirko už spolu hovořili, objevil jsem nádherné místo i s velkým bivakem, těsně na hranici NP Če. sa. šv. Kousek od Jetřichovic a stěna, KY-KA-MA, vysoká snad 60 m! A jsou tam i další. Líbilo by se mi, kdyby jsme tam někdy vyrazili i ve více lidech. Klidně i bez lezení. Dříve jsme se občas v nějakém bivaku sešli, teď už si nevzpomenu ani kdy to bylo naposledy.Poblíž je všechno hezké. Dolský mlýn, Jetřichovice,Srbská Kamenice... Stěna stojí přímo nad říčkou Kamenice (že by i pstruzi), kousek do hospody a na kola též ideál. Co vy na to?

Kykama

Posted by čermyat 2009-09-16 18:39
Jo Kykama je mega stěna! V okolí jsou i další stěny a věže s lehčími cesty,je tam hezky.Fotka Kykamy se slaňujícím Fáberou u mě na blogu:http://cermyboulder.blogspot.com

P.S.Kam zmizely ty dva předchozí komentáře(JirkyC. a můj)?

Dejte mi vědět

Posted by Josef Novotnýat 2009-09-17 07:50
Fantóm bivaků, to jsem já!

Výlet

Posted by Kratochvíl J.at 2009-09-17 08:35
Máš Zděndo docela nadějná a hezká děcka. Výlet a výkony ti pozitivně závidím. Vaše stránky mají spousty zajímavých článků. Na viděnou. Jirka.

článek

Posted by Danat 2009-09-21 15:23
Je to pěkné a hodně poučných a kvalitních informací. A co fotky další z výletu, budou?

info

Posted by Fáberaat 2009-09-22 23:26
Jo, čauves.
Taky jsem spousty těch chytrých informací čerpal z chytrých zdrojů. A fotečky? Mám parádní a snad je sem v budoucnu někdy nahraju, ale nějak není čas. Zvláště teď, když je tak hezky.


Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System