Poslední slanění se vždy těšilo velkému zájmu všech členů a známých. První ročníky, ještě na chatě ČHS v Ostrově u Vaška se Sabinou, navštívilo vždy kolem 20 lidí. A byla to téměř 100% účast. Proč? Bylo nás málo, byli to vůbec první takové akce a byli jsme mladší a hlavně nezávislí. Žádné manželky, žádné děti, míň práce a často jsme spolu jezdili do skal. Taky to podle toho na chatě vypadalo. Fotky v kronice u Rasty mluví za vše. Pak se vše přesunulo Pod Císaře. Hospoda nacpaná k prasknutí a hrála kapela. To byl zlatý věk. Trvalo to tak tři roky. Poslední dvě Poslední slanění již skomírala. Tak tu byl nápad, zkusit to přesunout jinam a koncentrovat to pod jednu střechu. Jak to dopadlo si musí odpovědět ti, co tam byli.

Páteční večer – přednáška Marka Holečka v Refu

Maroušek mi slíbil, že do Tisé dorazí a poví nám o jeho takřka hrdinském sólo dobývání Nangá Parbatu. Jak slíbil, splnil a plná hospoda naslouchala jeho typicky lehce ironickému povídání. Humor a ironie ho přešla ve chvíli, kdy mu šlo ve stěně v 7200 m. o život. Ta zpověď byla opravdová až na dřeň osobnosti. Pro mne velký zážitek a velké uznání, že se z takovéto šlamastiky dokázal v pořádku vrátit a že další plány opět směřují do této stěny.  Hospoda byla plná a myslím, že všichni spokojeni.  Snad jen na mě. Bylo mi fest blbě a vlastně to pokračovalo celý víkend. Horečka, bolest těla, hlavy, krku a rýma. Taky i proto, že jsem ten večer boural s autem u Zubrnic, když jsem do Tisé na vozejku převážel kontejner na grilování. Vjel sem do díry, brzda, náklad se uvolnil a prásk!!! Kontík mi skončil v kufru auta a rozsekal zadní dveře včetně skla (dnes již jezdím, ale desítku mě to stálo…) Tady mi pomohl Špágr a Jirka K. s Bárou, takže ještě jednou díky. Odjíždí Zelí s jeho Bárou, musí druhý den do práce. Pepik také jede domů. Bude se druhý den školit jak a kam malovat grafity značky, abychom v divoké přírodě nezabloudili. Na žranici prý dorazí..

O večeru na chalupě já moc nevím. Šel jsem se potit. Snad jen Rastík pařil a pumpoval hustilkou do sudu skoro jako za mlada a ještě k tomu udělal béšu a pomazal s ní jehně. Kladenská Jitka s Jardou tančili jako kdyby se právě poznali a hlahol ze spodu byl slyšet do ranních hodin. Takže snad dobrý.

Sobota – Poslední slanění a jehně

Roman se loučí, musí domu. I tak jsem rád, že se dokázal urvat a alespoň na večer dorazil.  Já odvolávám orienťák. Není kdo by běžel. Přijíždí Jana s Lenkou a neteří.  Je super počasí. Jirka s Rejfíkem připravují tu žranici. Zatápíme pod kotlem, roztáčíme gril, obalujeme jehně a jdeme do skal. Přijíždí Choboti a Rosťa s Patrícií. Slanění připravuji od zábradlí z Vyhlídky podél krásné cesty Bod varu VIIIc. Tradiční postávání, kecání a popíjení čehokoliv se tentokrát děje na vršku skály. Docela fouká, ale jinak je opravdu krásně a i nálada je fajn. První slaňuje Jíťa a pak všichni další. I Michal P. slaňuje, ač zprvu nechtěl. Zakončuji to já, stahuji lana a jdeme se ohřát do Refa. Přijíždí teplický Zoubek.

Říkám Slávkovi: „ Hele jde ti kamarád“

Sláva: „ Toho neznám“

První věta Zoubka, když přišel do Refa: “ Jé, nazdar Slávku“

Na chalupu přijíždí náš věrný kamarád Erik z Prahy. Samozřejmě jako vždy na kole a v košili s kravatou. A bral to ještě přes hřebeny Krušných hor…  Pepik si nenechává ujít žranici a hned jak skončili rady, hupky zpět do Tisé. Přijel kominík Jenda s kamarádem a Špágr s vínem. Bára od Jirky udělala křenovou vejmrdu. Jen ten křen jaksi  někam vyšuměl. Jehně jsme sundali do štočku a jednoduše se sežralo. Večer se nainstalovala ve vedlejší společenské místnosti projekce a pouštěli se filmy, fotky a muzika. Škoda, že nebylo více fotek či filmového záznamu z akcí členů HORCE. I tak mohu říci, že tato komornější atmosféra se mi líbila (to už sem fakt tak starej?).

Neděle. Bouldering, úklid a odjezd

Neděle jako vyšitá. Teplota kolem nuly a slunečno. Jen vzít bouldermatku a vyrazit. Jen kdyby mi nebylo tak blbě a kdyby nebylo třeba všechno poklidit a odvézt. Ale je nás tu na to dost.Čermyho na bouldry tentokrát doprovází i Rejfík. V Bahratalu je jistě ještě lépe jak tady. Jel bych také, ale jsem úplně grogy, tak doufám v někdy příští. Každý kdo zůstal, pomáhá a uklízí. Barča s Jitkou vytřeli celou chalupu a s těma hádrama jim to slušelo. A světe div se, dokonce i každý zaplatil, co vypil a snědl. I nějaké příspěvky jsem vybral. Před dvanáctou je chata čistší než jakou jsem ji ve čtvrtek večer roztápěl. Všem velký dík a velký rozdíl od těch prvních Posledních slanění na chatě ČHS. Tam Jana s Lenkou uklízeli sami rozbitou (i poblitou) chalupu a na nocležné se nevybralo…

Jirka s Bárou jedou též do Bahratálu bouldrovat, aby si vzápětí udělali trochu veselo, když si zabouchli klíčky od vozu a ze skal je vyhnali ochránci přírody, že se tam máguje. Já odvážím domu Špágrovim autem kontejner, sud a ostatní cajky a vracím se do Ústí pro svůj nabouraný krám.

Tak takové bylo Poslední slanění Horce v roce 2011.

P.S. Jen pro doplnění.  V roce 2010 nás bylo 47 kusů. V roce 2011 zaplatilo příspěvky pro HORCE 20 členů. Takže vlastně celkem slušná účast….