Horolezci tomuto místu neřeknou jinak než Labák. Je to úžasné místo, které nepostrádá génia loci a to hlavně díky lezecké komunitě, která se soustřeďuje převážně na levém břehu Labe, nedaleko státních hranic. Lze se sem dostat vláčkem, přívozem, na kole či na bruslích a s trochou trpělivosti samozřejmě i autem. Pravý břeh už takového ducha nemá. I když vyhlídka na řeku z Belvedéru, na Labské stráni, mnohé ohromí.

Klikatící se kaňon Labe začíná již v Děčíně a rozevírá se kousek za hranicemi v Sasku. Po obou stranách se tyčí do výše pískovcové masívy a věže. Mnohé z těchto skalních útvarů dosahují úctyhodné výšky kolem 80 - ti metrů! Proto a také díky tvrdému pískovci se toto místo stalo nejprogresivněji vyvíjející se lezeckou arénou posledních let. Dnes je zde nevětší koncentrace těžkých cest v Čechách. Mezi lezci je často slyšet němčina, polština a angličtina. „Labák“ má prostě ve světě svůj zvuk!

Fotky jsou ze Sicilské stěny z cesty Bezzubý Yuchen obtížnosti Xa a Nebezpečné stoupání – Xb. Kdo se dostane výkonností k lezení „desítek“ může se právem považovat za extraligového lezce. Není to zadarmo.  Celoroční trénink, střídmá strava, cestování, ale také pády a někdy i zranění. Odměnou jsou nevšední výhledy, radost z pohybu, přátelství a většinou celoživotní láska.

Text a foto Zdeněk Němec.