You are here: Home Členové Zdeněk „Zdéna“ Němec Články Climbing republic Arco
Navigation
 
Document Actions

Climbing republic Arco

O pěkném zážitku, o lezení, o vínu, o architektuře, o Itálii, o Prouze, o přátelství, o tom, jak dlouho může trvat sepsat (uveřejnit) jeden článek o víkendu ze září 2012...

 

Už když jsme byli na letní rodinné dovolené na tomto úžasném místě u jezera Garda, jsme si s Rosťou slíbili, že na zářijové Rock Master se sem přijedeme určitě podívat. Datum se blížilo a s ním odpadávali i další potencionální spoluvýletníci. Janinka měla naplánovanou rodinnou oslavu babiččiných x-tých narozenin a Qvazi zase nedostal uvolnění od šéfa v práci. No, ono se také dle předpovědí nikomu na výlet do Itálie moc nechce.  

Takže jsme jen dva.

 

Arco Climbing stadion

Čtvrteční večer, kdy vyrážíme na cestu, ó jak já to cestování nemám rád, je venku za skly auta opravdu nečas. Stěrače makají na plný výkon a i tak to mají jen tak tak. Má to vůbec cenu jet takovou dálku vstříc stejnému počasí? Má! V Bolzanu hned po ránu čekáme, až nám zdejší velké vinařství otevře své dveře a my můžeme nakoupit kartony vína. Milý a vstřícný chlapík je nadšený hned z prvního ranního prodeje. Vlastně může už dnes zavřít. Takový dobrý obchod. Celý velký Subaru kufr je plný kartonů vína. Není divu, že vinař nám nabízí a dále rozlévá degustační míry jejich úrody. Rosťa je však řidič, a tak ten, kdo líže „smetanu“, jsem jen já.  Cesta dál je najednou příjemnější a to nejen z důvodu, že Arco je již za rohem.

Ubytovali jsme se v kempu u řeky Sarca hned vedle Climbing stadiónu. Do města a na závody to máme opravdu jen kousek. Počasí nám vůMassonebec nepřeje, stále leje jako z konve, tak vyrážíme do skal jen na kukačku. Chceme vidět, jak vypadá takové 9a, nejtěžší cesta oblasti. Podél řeky jdeme obklopeni z obou stran vinnou révou. Stačí jen sejít z chodníku utrhnout a ochutnat ty báječně sladké hrozny. Procházíme starobylým městečkem Massone. S úsměvem na rtu obdivujeme místní ledabylou architekturu, která má neskutečného ducha, génia loci. Úzké uličky s kamennou dlažbou, za plotem zelené fíkusy, na domě dřevěné oprýskané okenice a vápenná fasáda taková, že by se za ni styděl i opuštěný družstevní teletník. Sem by se však nic jiného nehodilo a jen to dokresluje tu uvolněnou atmosféru. Nebo se mýlíme?

Stoupáme výše olivovým hájem a míjíme ty vyhlášené sektory A,B,C,D. Rosťa utírá zamlžené brýle a opravdu se neplete. I v tomto nečase se tady leze! To nás ještě více uklidní a už teď trochu litujeme, že jsme si cajky do skal nevzali. Jenže my se ocitáme v jeskyni Il Pueblo, kde se těžil kámen a kde je legendární cesta Underground 8c+/9a. Cesta začíná na stupni v díře a 15-ti metrovým stropovým převisem vede za světlem po výlomech, jako by z podzemí. I ten název je trefný. Jó, vrátit se tak v čase do květnových dní roku 2002. Zavírám oči a již slyším funění, skřeky, oddechování a povzbuzování alle, alle a nakonec potlesk a obdiv. Nepatří to nikomu menšímu než je náš borec a miláček Mráza.

Underground 8c+/9a

Otevírám oči a v jeskyni stojí zase „jen“ Orbis, kroutící hlavou a s nechápavým výrazem a s otázkou:

Jak tu gravitaci šidí?“

Neumíme si odpovědět, ale na náladě nám to neubírá. Nyní je již docela hezky a večer před námi.

Na stadiónu užasle civíme na ne vždy úplně krásné slečny snažící se vyřešit bouldrový problém. Výkonnost obdivuhodná, krása již méně. Proto jako vítězku soutěže "Obludka v Arcu", vyhodnocujeme závodnici z Ruska.

"Je vůbec z Ruska?"

"No, musí být z Ruska, kde jinde by se něco tak hranatého mohlo narodit"

"A je to vůbec ještě žena?"

"Nevím, ale přesvědčovat bych se ani nechtěl"

Naši oduševnělou debatu zachycuje nepoměrně hezčí dívka v davu před námi.

„Kluci, máte pravdu, vypadá jako sestra od Borata z Kazachstánu“.

Musíme si dávat trochu bacha, co a před kým říkáme. Špiónů z Čech tu je docela dost. I akreditovaný novinář z Lezce Martan nás objevil.

Christne SchranzČekáme na vrchol dnešního večera. Libor Hróza, vypadající spíše jako veslař, díky přiléhavému oblečku a silným pažím, postoupil do semifinále v lezení na rychlost. Vidět tyto rychlé pavoučí muže je celkem zážitek. Klání trvá jen pár vteřin a stále je to stejné. Skok na chyt, pár opravdu svižných temp a skok na závěrečný klakson. A tak pořád dokola. Při pátém duelu mě tato disciplína docela nudí. Liborovi boj o finále uniká o vlásek. V duelu o třetí flek s přehledem vyhrává a tak máme bronz. Skvělý úspěch v ryze sportovní disciplíně. My jdeme spát.

Sobotní ráno vyrážíme autem do vybraného sektoru. Počasí není ideální, tak vybíráme menší sektor  La Gola. Při pěším stoupání úzkou silničkou mineme dvě na divoko zaparkovaná bivakující auta. Obě z Čech. Je fakt, že toto místo se pro tuto formu spaní hodí. Opět se kazí počasí, tak jediná možnost lezení je v parádní jeskyni La Casa del Piacere.  Lezu dvě silové převislé cesty po velkých chytech, ale s dlouhými nátahy Hey You 7a+ a Danza Macabra 7a+. Moc dalších možností tu nemám, cesty tu jsou v rozmezí od 7a - 8a+. Počasí se umoudřuje, tak přejíždíme do jiného sektoru. Krajina na koukání je více než vděčná. Takřka v úrovni hladiny zeleno-modrého jezera Toblino objíždíme starobylý stejnojmenný hrad. Stoupáme výše a hledáme vesnici Lasino. Za pizzerií 4 Stagioni doprava vzhůru přes vinice na vrchní parkoviště. Jsme u sektorů San Siro. Místo je vhodné i pro piknik, ale spát bych zde nedoporučoval, ostatně tak jako nikde jinde kromě kempů. San Siro je vhodné pro lezce všech výkonností. Konečně si zalezl i Orbis. Jsem rád. Ono řídit takovou dálku, mrknout na borce z jiného levelu, odjistit mne, zaplatit za kemp a řídit zase zpět, tak to bych se cítil opravdu blbě.Sarca kemp

Ale užíváme si to i jinak. Velký stan máme jen pro sebe a sobotní hlavní večer před námi. Otevíráme a ochutnáváme nakoupená vína z Bolzana. Je fakt, že jsme si všimli, že sousedi na nás koukají, jak na dvě buzny, co si to sem přijely užít...

Dnes vrchol Rock Master 2012. Lezení na obtížnost. Třebaže se nedá úplně poznat,  jak moc těžký je jednotlivý krok, je co obdivovat. Angela Eiter - vítězkaTo myšlení, ekvilibristika gymnastických kroků, rovnováha, dynamické kroky do malých chytů, vyklepávání v místě, kde bych se neudržel…  Tomu všemu bouřlivě aplauduje stadion naplněný k prasknutí. Začínají ženy a najednou je na co se dívat. Obdivujeme umění, ale i krásu sportovkyň. Musím kvitovat, že k naší spokojenosti vyhrála velice sympatická usměvavá dívka z Rakouska Angela Eiter. Obhájila tak své loňské prvenství. Na MS v Paříži se o 14 dnů později stala mistryní světa. Dobře ona!

Adámek

A jsou tu muži. Netrpělivě očekáváme to, co předvede fantom Ondra. Přestože se celý rok 2012 neúčastnil žádného závodu SP na obtížnost, patří mezi favority. Semifinále mu vyšlo parádně a je na druhém místě.  Stoupá sebejistě a rychleji než ostatní. Pod těžším místem odpočívá a vyklepává na velké bouli. Sklouzává mu noha a padá…  K údivu všech přítomných. Takové povzbuzování a sympatie tu neměl nikdo jiný ze všech závodníků. Je to obrovská a pokorná mega super star. Adámek končí „až“ na 5. místě. Zaslouženě vyhrává vítěz semifinále a nejmenší muž startovního pole Ramón Julian Puigblanque ze Španělska, vysoký pouhých 159 cm. Vždy jsem si myslel, že vyšší výška je výhodou. Opak je pravdou. Poprvé v životě jsem viděl tento sport jako závodní klání a přesto, že obdivuji jejich výkonnost, a že mě to i nadchlo, musím objektivně říci, že fotbal v televizi mě baví více. Ale to je jen můj názor. Lezení si mnohem raději užívám sám. Na rozdíl od toho fotbalu.

Ráno to vypadá na krásný den. Po temných a vodou nacucaných mracích nikde ani památky. Na obloze visí pověstné azůro.  Balíme, platíme a vyrážíme asi 40 kilometrů směrem na sever do sektoru Promeghin. Nějak nemůžemZdeněke trefit cestu ke skalám. Dvakrát jsme obešli krásné fotbalové hřiště, které je na vyvýšené ploše nad městem San Lorenzo in Banale. K sektoru se jde mírně z kopce kolem dětských prolézaček, houpaček, kolotočů a laviček. Po 5 minutách jste na místě. Lavičky a stolky jsou zde také a hned na první pohled je jasné, že toto místo se liší od sektorů v okolí Arca. Spíše si připadám jako ve Frankenjuře. I charakter skal tomu odpovídá. Kolmé stěny prorostlé vegetací a spousty dírek.  U nástupů do cest je pěšinka a rovné pohodlné místo. Takto nějak si představuji vybudovanou a upravenou Climbing Garden po které touží ČHS třeba v Srbsku v Alcazaru. Místo je vděčné pro rodiny s dětmi a lezce nižší výkonnosti. I když 8a a 7a se tu také najdou, převažují cesty kolem stupně 6b. Kdyby se dalo se stěnou pootočit více na sluníčko, bylo by místo dokonalé pro celodenní lezení s piknikem v trávě.

 

NaLago di Molveno závěr dne jsme pot, špínu a všechny hříchy smyli v očistné koupeli v ledové vodě horského jezera Lago di Molveno. Kocháme se okolím a jízdou přes horské průsmyky a kol lyžařských středisek Molveno, Andalo a Paganella. V Itálii snad není ošklivých míst.

 

 

 

Za Brennerem nás v autě chytil rapl. Nestydíme se, že paní Múza nás obešla obloukem a nahlas zpíváme, nebo spíše řveme do pankových rytmů kapely našich mladých let, Prouzy.

Desku jsme prořvali snad celou.

„Řekni, že je tóó všechno je jen jakóó, řekni že je tóó, jen divnej sen…„

Pak jsem nadšením z hezkého víkendu usnul, naštěstí jen já. Rosťo díky za řidiče, za víno, za zaškolení, jak správně ohrnout dlouhý rukáv u košile, za pohodu a za to že jsi.Z a R

 

 

 

 

 

 

 

 

 

P.S. Houpačku mám doma vykopanou na zahradě. Jak mrazy povolí a sněhy roztají, zabuduju ji na zahradě u Vás.

Links
by Zdeněk „Fábera“ Němec last modified 2013-02-16 19:03

La repubblica arrampicata

Posted by Orbisat 2013-02-16 19:52
Ciao, Fábero!

Normálně už se na našem webu neprojevuju, neboť jako fotr, tlusťoch a nelezec nemám co říct. Tady ale musím smeknout před Tvým morálem sepsat ještě po půl roce report z výletu do severní Itálie. Který byl nakonec i přes úvodní londýnské počasí italsky fajnový. Perche mi piacciono tutte le cose italiane! :-)

V tyhle sychravé únorové dny bylo dobré vzpomenout na končící léto, sladké hrozny, lezení těch nejlepších z nejlepších a atmosféru kolem, a naštěstí nakonec taky na cesty v perfektním vápně, třebaže jsem jich většinu viděl jen zespoda. Už se to zase blíží, vyleze slunce, oschnou skály, budeme ohrnovat rukávy u košil! :-)

Jsem rád, že jsme to neodpískali a jeli. I když nakonec jen v takové „gay“ sestavě. Každý moment jsem si užil. Je fajn odpočinout si od rodinného kolotoče. Díky za to! A rád jsem poznal všechny sektory, co jsme navštívili. S vědomím, že je to jen zlomek z množství lezeckých možností, které tenhle kraj kopců a jezer nabízí, můžu každému podobný výlet doporučit. I když v HORCE je to asi nošení dříví do lesa.

Pro houpačku už jsem si taky mohl párkrát přijít. Tak snad to stihneme dřív, než ze sklepa zmizí Lagrein a Sauvignon z Bolzana. Je tam posledních pár lahví… Načase se do Itálie zase vrátit :-)

Bella Italia

Posted by čermyat 2013-02-17 01:40
Pěkně kluci!Hezky sem si na dobrou noc početl a zavzpomínal na Arco :)


Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System