You are here: Home Členové Jirka Krejza Sardinie 2010
Document Actions

Sardinie 2010

Images
Aguglia- Sardinská jehla. (foto stažené z www.lezec.cz) Aguglia- Sardinská jehla. (foto stažené z www.lezec.cz)
Lezecký výlet od 1. 10. – 16. 10. 2010

 

Sardinie 2010

Lezecký výlet od 1. 10. – 16. 10. 2010

Loni když jsme se vraceli z Korsiky, domluvili jsme se, že bychom letos mohli zkusit jet na dovolenou na Sardinii. Vyrazili jsme v osmi lidech vypůjčeným Volcwagenem Caravella prodlouženou verzí. Jako loni jsme každý měli jednu zelenou bedýnku od květáku na osobní věci, spacáky a stany jsme měli v střešním boxu. Výletníci byli Pavel a Bára Zelinářovic – novomanželé s pejskem Čendou, Jencek a Mirka Kominíkovic, Věra s Oldou a já Jirka s Borkou.

Vyrazili jsme v pátek 1. 10. 2010 po práci. Zelinář řídil až k jezeru Garda, kde jsme přenocovali a dopoledne si vylezli na Telegrafistu. Proti loňsku, bylo jezero studenější. Dál jsem řídil já. Před trajektem jsme měli obav z rakve na střeše, protože v papírech nebyla nahlášená. Nakonec nám vydali nové papíry s novou výškou auta a vše bylo v pohodě. Mirka v květnu zajistila lístek na trajekt bezchybně.

Trajektem jsme odjížděli ve 23:00 hod z Livorna a přistáli na Sardinii v Olbii ráno v 7:00 hod. Borce se dělá na lodi špatně, tak měla z toho dost obavy. Nakonec celou cestu prospala.

V Olbii jsme hned zamířili po východním pobřeží, k lezecké oblasti Cala Gonone u města Dorgali. Na internetu jsem se dočetl, že tato lezecká oblast od Cala Gonone až po Arbatax je nejkrásnější z celé Sardinie. Tak jsem se skrytě na tuto oblast moc těšil. Lezení se nachází v zátokách přímo u moře. Na parkovištích pro horolezce byly na zemi často střepy skel z aut. Říkáme, pozor tady rozbíjejí okna a vykrádají auta. Já s Borkou se vracíme z lezení dříve, abychom se zapakovali na trek s přenocováním v  lezecké zátoce Cala Luna. Před cestou se jdeme vykoupat do moře a hned zpátky. Když se vracíme k autu, už vidím z dálky střepy od okna spolujezdce našeho auta. Můj Deuter batůžek s kamerou a foťákem a Oldy batůžek s nabíječkou na telefon byl pryč. Říkám si, jak můžu bejt tak blbej a nechat v autě batoh. Na lince 112 prý proč voláme, když se neztratily doklady. Zajeli jsme tedy na Policii a tam sepsali nějaký protokol. V sousedním městě Nuoro nám v servisu řekli, že sklo bude až v pátek.

Do pátku zbývají dva dny. Po poradě jsme vyrazili směr Aguglia zvaná Sardinská jehla. Sardinská jehla se nachází v překrásné zátoce Cala Goloritze, ke které se musí dojít přes kopeček pěšky z vnitrozemí. Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili k Sardinské jehle, protože Čenda je dědeček a neušel by to, Zelinářovic rodinka zůstala hlídat auto. Stále jsme klesali dolů k moři, až nakonec jsme spatřili jehlu. Budila respekt. Krásná vápencová věžička na břehu malé zátoky s modrou vodou. Věžička má kuželovitý tvar střely a lezci se jen hemžila. Nejlehčí cesta na ní byla stará cesta názvu „SINFONIA DEI MULINI A VENTO“ fracouzské klasifikace za 6b+, délky 165m, kterou jsme hodlali vylézt na vrchol. Na obrázku v průvodci je označená číslem 12. Sledovali jsme dvě německá družstva, jak nastupují do naší cesty. Další družstvo nad nimi dlouho překonávalo komín. Olda nastoupil do prvních dvou délek, které vyběhl ani nevím jak, pak jsem lezl já a Borka. V komíně to Němci vzdali a slanili, tam přišla řada na mě. Mezi tím Borka dobírala Jencka. V komíně jsem se zapotil, docela morálek. V tom nás předběhla francouzská dvojice. Pak nahoru a traverz do středu stěny. Tam na nás čekala 6b+, která jenom vypadala, že bude v pohodě, ale já měl co dělat. Čistě jsem to nepřelezl, dle Brňáku jsem to „vyhákoval“ a podle naší hantýrky jsem to „vojebal“. Je znát, že jsem několik měsíců nelezl pro zánět šlach a boreliózu. Nakonec jsme na vrcholu všichni. To už je nám jasný, že se v té krásné modré vodě nevykoupeme. Máváme Mirce a Věrce, které nás ze zdola pozorovaly. Jencek se dívá dolů a říká, že takhle vysoko nikdy nebyl. Jaká je to vejška, až mu prý při výstupu vybrovalo tělo. Jencek byl nováčkem v několikadélkové cestě a zvládal vše bezvadně. Borka nás zapsala do vrcholové knihy, která byla jen jakýsi notýsek. Za setmění jsme slanili.

V pátek během montáže okna jsme si prohlédli město Nuoro. Také jsme byli svědky nějaké studentské demonstrace. Překvapilo mě, že studentíkům bylo něco kolem 18 let. Architektura ve městech moc zajímavá nebyla. Stále jen hranaté domy s balkony. Za to všichni lidé byli oblečení jak ze žurnálu. Ženy i muži měli na sobě slušivé šály, kabátky, saka, košile, nablýskané boty, upravený účes. Převažovalo oblečení černé barvy. Téměř nikdo jen tak v triku a mikině, jako my, nechodil. Hodně si nás prohlíželi.

Dále jsme pokračovali lezeckými oblastmi u města hlavního města Cagliari, a dále po západní straně ostrova přes města Cagliari, Domusnovas, Oristano, Macomer, Alghero a výběžek Capo Cacia, kde bylo stále vápencové lezení u moře s bivakem v obrovské jeskyni. Zde se konají prohlídky do krasových jeskyní, nejznámější je Neptunova. Bohužel, za nás byla jeskyně zavřená, což nás mrzelo. Jedni Češi tam byli dva dny po nás a prý jeskyně s krápníky byla nádherná. Na severu u města Santa Teresa na výběžku Capo Testa bylo lezení na žule, které bylo také pěkné. Zdejší klima, vítr a déšť vytváří ze žuly různé zajímavé tvary. Zde Zelinář, Olda, já a Borka vylezli nejvíce cestu za 6b. 6c již bylo nad naše síly.

Poslední den jsme navštívili v Evropě nejhlubší propast, soutěsku Gorruppu. Propast má hloubku 450m a také jsou zde lezecké sektory. Propast je poměrně uzká a tvoří jakousi soutěsku kde na dně teče potok. Na dně propasti jsme si připadali jako červíci.

Všichni během výletu drtili lezecké cesty jednu za druhou. Zelinář oproti loňskému roku se zlepšil a lezl srovnatelně s Oldou, takže cesty za 6b vylezli. Bára po Zelináři přelezla na druhým vše co jí z lásky vytáhl. Na Sardošce nám oznámili, že se v den odjezdu na dovolenou stihli v Čechách vzít. Jencek suverénně tahal pro svou Mirku a pro Věrku cesty do 5c a občas dal 6a. Mirka s Věrkou si také zkusili vytáhnout nějakou pětičku. Já jsem lezl asi jen dva dny, bolí mě stále ruka. Takže jsem byl mojí Borky jakýsi kouč, nosil cajky, jistil a motal lano. Borka si musela všechny cesty vytáhnout sama. Zmákla do 6a. Téměř vše bylo velmi dobře jištěno borháky asi po třech metrech. Když jsem nelezl, těšil jsem se alespoň na šnorchlování, ale to mě zklamalo. Vodní život nic moc. Pozitivní je jen to, že jsem se naučil vyrovnat tlak a potopit se alespoň do deseti metrů. Půjčenou harpunu jsme ani jednou z auta nevytáhli.

Poslední den odjezdu jsme lezli zase v oblasti Cala Gonone sektor La Poltrona u města Dorgali . Borka měla sen vylézt legendární cestu Deutsch Wall o čtyřech délkách s variantou 6a+, délka 135m. V cestě byli před námi Rakušané a za námi několik dvojic Němců. Zelinářovic v Poltroně si dali cestu Senza Nome obtížnosti 6a, 5c, 5b, 5b a 5a o délce 110 m.

Za volantem se semnou vystřídali pánové Olda a Jencek. Zpáteční cestu odřídíl Zelinář. Na Sardinii bylo hezky, teplo a rádi se tam někdy vrátíme. Bohužel žádné fotografie nemám, ukradli mi fotoaparát.

Montagne di successo



                                                                                           Jirka

by Jirka Krejza last modified 2010-11-03 09:08

Vápno, moře a dlouhé cesty

Posted by Aleš "Ali" Podivínskýat 2010-10-28 08:48
... joj joj, to je kombinace, závidím. Pěknej výjezd, pěknej report. Až dáme naši plachetničku na moře, asi tam budeme muset taky zajet. Fotek je škoda. Kamarád si ve staré škodovce nechával cedulku:"Kdo to auto ukradne, tomu ruka upadne." Ale ani to nefungovalo.
Ti Zelinářovic jsou ale tajnůstkáři. Tak já jim tu tajně blahopřeju.

fotky budou

Posted by Mirkaat 2010-11-01 17:46
Jirko, skvělej report, fotky vám určitě dám.

fotky budou

Posted by Oldřich „Mesije“ Krejzaat 2010-11-02 10:22
Ahoj Mirko, umožnil jsem Tobě a Oldovi přístup k tomuto článku. Můžeš fotografie vkládat přímo do článku, nebo založit fotogalerii. Nikoho dalšího jsem v seznamu členů oddílu nenašel. Pořípadě můžeš napsat nějaký svůj přípěvek k Sardinii. Je dobře, že se Ti líbí článek. V sobotu jedeme na Rač, pojeďte také.
ahoj jirka

rač

Posted by Mirkaat 2010-11-03 18:54
Děkuju za info, ale jsem celej víkend ve škole od rána do večíra :( Co poslední slanění? Jedete?

Rač

Posted by Jirka Krejzaat 2010-11-05 09:57
Ahoj Mirko, jedeme na poslední slanění asi už v pátek večer. Bára by chtěla běžet orienťák. Pojeďte taky.
jirka

ps

Posted by Mirkaat 2010-11-18 20:28
Ahoj Jirko, na poslední slanění jet chceme, tak se ozvem a domluvíme...

Poslední slanění

Posted by Jirka Krejza "Lesní muž"at 2010-11-22 10:27
Ahoj Mirko, jasný, můžeme vás vzít.

Stejné téma

Posted by Josef Novotnýat 2010-11-19 08:55
http://cs.euroclimbing.com/?p=13254#more-13254
V závěru čánku je odkaz na fotogalerii z cesty SINFONIA DEI MULINI A VENTO.


Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System