You are here: Home Členové frydat Jordánsko - Wadi Rum
Document Actions

Jordánsko - Wadi Rum

Po telefonickém hovoru se Zdénou jsem byl vyzván, abych se i já zapojil nebo napojil na web HORCE. Tím spíš, když mám o čem psát. V hlavě zatím ještě je schovaný můj nedávný výlet se Seanem do Jordánska a náš neplánovaný bivak. Ten tam bude asi dlouho. Tak tedy budiž a zde je pár dojmů...

 

     Výlet do Wadi Rum začal tradičně netradičně. Sean přijel ze Scotska ke mě do Sheffieldu. Po 5 hodinách v autě jsme rychle vyřešili matroš stylem radši víc než míň, a hurá do hospody. Kde jsme to samozřejmě přehnali. Ráno zaspali a spěch na letiště. S ranní kocovinou jsem ve spěchu zvedl moji bagáž a pohmoždil si záda, jak jsem si ji hodil na rameno. Na letišti pak zjistil, ze jedno moje zavazadlo mělo 28kg, druhé tak 15kg. Příště raději míň než víc, dopláceli jsme 75£ auc…

     Letěli jsme z Manchesteru do Londýna a pak Londýn  -  Amman. Šest hodin let. Dřevěná prdel a modlící  se arabáci, super. Do Ammanu jsme přiletěli někdy před půlnocí a je třeba koupit víza, najit a uhádat taxi a byla jedna ráno. Po cestě do Wadi Rum nás nejvíc překvapilo asi deset centimetrů sněhu, což jsme nečekali, a to, že nám došel benzin. Naštěstí to bylo z kopce, tak taxikář vyřadil a jeli jsme asi půl hoďky na neutrál. Ve čtyři ráno jsme na místě.

 P1030633.JPG

     Ráno bylo úžasný, slunce hřálo už od šesti a poprvé jsme viděli ty monstra kolem dokola. Pět set metrů pískovcové masivy! Nádhera! Takže dáme na rozlez něco lehčího. Od místních beduínů jsme slyšeli, že Pillar of Wisdom je na to dobrej. Tak jsme vyrazili. Podle průvodce, který stojí za ...... jsme věděli, že to je mezi dvěma spárami. My to ale přešli a našli další dvě spáry. Tak jsme byli vedle už od začátku, hlavně nevědomky. Nastup do stěny, plní nadšení, třistapadesát metrů spárokomínu. Po nějaký pátý šestý dýlce došel optimismus. Z průvodce jsme moudrý nebyli (kdo by byl), štandy nikde, skála jako z cukru, každou dýlku jsem řval na Seana, aby raději nepadal, ze mám štand na hovno. P1030634.JPGPadla šestá a setmělo se, jak když luskne. Já byl zrovna v komíně, takže to šlo pomalu, mysleli jsme si (podle průvodce), že nemůžem být daleko od vrcholu. Tak mi Sean poslal čelovku a já to chvíli zkoušel, ale jakmile jsem vylezl z komína, hned křehký písek. Tak jsem to zabalil. Ráno moudřejší večera. V devět už byla total tma a zima také tak. Měli jsme dva litry vody dohromady, dva pomeranče a dvoje rybičky, který pak na mě Sean svěže oddechoval, když mě objímal, aby mě zahřál. Po půl hoďce byla řada na mě a objímat jsem musel já. V lezačkách a slabé bundě, bylo jasné, jak je kdo fit. Myslím, že mohlo být tak osm stupňů. Takže o spánku se nedá hovořit. Na programu hlavně drkotání zubů a spousta myšlenek. Sean byl na tom o něco lépe. Ještě si extra oblékl lano… Slunce vyšlo v pět a v šest už byla pohoda. V deset jsme byli nahoře. Šťastný, ale to jsme ještě netušili, že podle průvodce se dolů nedostaneme. Slanit stejnou cestou nepřicházelo v úvahu - žádný štandy. Takže jsme se na další čtyři hodiny ztratili nahoře ve spleti kaňonů a brutálním vedru. Věděli jsme, že slanit dolů trvá tři hodiny, tak nám moc času už nezbývalo. Při představě, že strávíme další noc venku, tentokrát bez jídla a vody, nám moc dobře nebylo. Sean si držel optimismus s tím, že nějaké dřevo jsme našli a vodu také, takže to bude vlastně luxus. P1030643.JPGNicméně nakonec jsme našli nějakou starou smyci a slanili z ní. Pokaždé, když na mě Sean zařval, že má další, tak to bylo lepší jak Vánoce. Po deseti délkách jsme stanuli na matičce zemi a políbili ji. Tak trošku vzrůšo. Vysušená treska byla proti nám šťavnatá.

     Další ráno směr rovnou k moři na pláž a už nikdy nebudu nadávat na spaní ve spacáku. Jeli s náma ještě dva Poláci, drtiči z Hejšoviny, s kterýma jsme pak zůstali, tak nějak dohromady až do konce. Na pláži byl čas si vše promyslet co bude dál. Wadi Rum je krásný a jedinečný. Obrovské masívy v nekonečné poušti, ale kvalitních cest ve tvrdým písku tu zas tolik není. V Labáku na jednom břehu jich bude dvakrát tolik. Takže na řadu přišly kratší cesty. Pět šest délek a zbytek už jsme většinou nedolézali. Horší kvalita skály a všechno jsem to tahal já, takže nemělo cenu trhat rekordy. Hlavně jsme si vybírali cesty ze kterých se dalo slanit, jaká to pohoda.

     Jedna z cest, která stojí za zmínku, je Lionheart - dvě délky za 6b, zbytek za 6a. Mně ale přišly všechny podobné. Krasná spára od prstů po žábu. Kromě štandů vše po vlastním. Nádhera. Pak jsme nalezli do Raid mit the Camel. První čtyři délky s nejty, asi jak v Labáku, nejtěžší za VIII. Po šestý délce, jsme se dostali do stínu, padla kosa a v tričku už to dál nešlo.

 P1030662.JPG

     Tak jsme se jeli podívat na tři dny do Barrah Canyon, který je vzdálen hodinu džípem do pouště. Podle beduínů tam je mnohem lepší lezení. Podle mě z nás akorát tahali peníze (typická arabská vlastnost), nicméně Merlins Wand - 150m spára s třemi převisy za 6a byla super.

     O rest day jsme se jeli podívat do Petry, několik tisíc let staré vytesané chrámy do skály byly jedinečnou podívanou. Poláci to vtipně komentovali - ale nerejpali se, co?

     Na závěr ještě Flygh of Fancy, která byla povinností. Krásná linie. Rozloučili jsme se s klukama a Wadi Rum a vyrazili směr Mrtvé moře. Co čert nechtěl, byl pátek, jediný volný den v týdnu, a my se ocitli na mrňavé plážičce mezi asi tak 2000 araby. Mě i Seanovi došel brzy humor. Tak jsme se vykoupali, pomazali bahnem a Sean radikálně rozhodl, že jedem do hotelu do Ammanu. Nedalo se namítat, skončili jsme v hotelu Marriott. Připadal jsem si jak jeho pipinka. Ale pivo v lednici, bazén a fotbal, byla příjemná změna. Akorát ho poslední dva dny stály jako mě celý trip….

 P1030888.JPG

Dojmy z Jordánska?

Nic moc zeleň, spiš suťovisko. Nemá cenu smlouvat s Arabem, stejně vás obere. Ale kdo miluje písek, tak bude nadšenej.   Frýďák.

 

Links
by Tomáš Frýda last modified 2009-03-30 22:33

Sláva anglickému humoru!

Posted by Rostislav „Orbis“ Opočenskýat 2009-03-30 23:01
Chlape, ty máš talent! Nejen lezeckej, ale i spisovatelskej. Vám tam do smíchu asi moc nebylo, ale já se při čtení musel smát jako pako :-)
Zdraví Tě soused z ulice.

Proč?

Posted by Josef Novotnýat 2009-03-31 08:01
Rum nevadí!

Rum

Posted by Zdéna - Fáberaat 2009-03-31 12:59
Jóó! Jsem rád, že zde máme po dlouhý době kvalitní report z lezení, z písků.
A třebaže jsi z toho měl strach, výsledek je fakt dobrý. Taky, jako Rosťa jsem se musel smát. Nejlepší hláška je od Poláků "ale narejpali se, co?
Vše proberem u "vás" na máje.
jo a pěknej arabáč v těch červených trenýrkách...


Powered by Plone CMS, the Open Source Content Management System